Natural Enemies- Sniper x Spy FF Part 6

24. ledna 2017 v 19:37 | Zero a Jackie |  Fanfikce
*tady to nsfw začíná B)))) *

,,A kdo by vás nahradil? Proč chcete přejít?" Přešla úplně jeho poznámku o tom, že je pro oba dva týmy. ,,Sice pracuji pro oba, ale tohle je půda červených."

,, Dokážete si sehnat jiného žoldáka, není tomu tak?" Odvětil jsem nevraživě. ,, Proč? No... to je komplikované."

,,Nemůžu Vám slíbit, že je to možné. Dá se nahradit, ale je to hodně komplikované. Asi o tom důvodu nechete mluvit, já o něm ale pomlčím... Přesto ho budu muset vědět. Ne teď, nechte si to projit´t hlavou."

,, Oui," řekl jsem a rozhlédl jsem se po její kanceláři. ,, Nejsou zde kamery nebo štěnice, že ne? Jestli nejsou, klidně... ah... bych vám ten důvod mohl říct..."

,,Nemusíte hned. Sniper? Dalsi kamaradčofty?" Zeptala se ho až narovnala a si brýle. ,,A ne, nejsou."

Ztuhnul jsem. To se to doopravdy kvůli tomu kokotovi takhle rozneslo? ,, J-jak o tom víte?"

,,Víte, jak šel s vámi... proč by vás doprovázel, nešel jen tak." Řekla a pomalu se posadila do polstrovaného křesla. Najednou mohli šlyšet tupou ránu, jako kdyby někdo na něco skočil. Byl jsem to já, když jsem se rozhodl, že se projdu po střeše. Možná že jsem je trochu vyděsil.

,,Snipey?" Zavolal na mě Scout a vydal se za mnou nahoru na střechu. Vypadal šťastně, že mě vidí.

,, Mohl si myslet, že jsem Pyro a chci jen pomoct.." zarazil jsem se, když jsem uslyšel tupý náraz na střeše vedle okna slečny Paulingový. ,, Ale stejně.. myslíte si, že je přestup možný?"

,,Spíše ne. Dva Spyové by se museli střídat a pochybuji, že by se ze soků stali přátelé." Řekla Paulingová a otočila se do okna. Nic neřekla, ale jasně viděla Snipera jak si sednul vedle Scouta, který k němu s úsměvem šel. ,,Proč tak moc chcete přestoupit? A jak najdeme někoho se zkušenostmi, jako jste vy?"

,,Co ty tady?" Pousmál jsem se a on si sednul asi půl metru ode mě. ,,Myslel jsem, že jsi už někam zmizel. Nebudeš dneska zase chlastat, že?"

,, Můžu vám doporučit mého starého známého, prosím, já jen..." odmlčel jsem se. Nechtěl jsem Paulingové ukázat svoji... jemnou stránku. /,, Dneska ne," usmál se Scout a vypadal trochu smutně. ,, Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se choval..."

,,Fakt, není ti špatně, nemáš teplotu, mate?" Sáhnul jsem mu z legrace na čelo a a nahlas se zasmál. Muselo to být slyšet i do okna Paulingové, které bylo pootevřené. ,,Opravdu? I tak, pokud máte špatné vztahy s týmem, můžeme to konzultovat. Kamarádství mezi dvěmi týmy ale netolerují. Nic Administratorce říkat nebudu, ale vy mi budete muset povědět více.

,, Nech toho, jsem výmečně dost hodný a citlivý," naparoval se Scout, jakoby byl pyšný na to, že se dokázal omluvit. ,, Prostě... Jsem sám..."/ Už mě to přestávalo bavit. ,, Slečno Paulingová, určitě víte, že v mém týmu mě všichni nesnáší. Co potřebujete tak nutně vědět, aby jste mě nechala přeřadit?!"

Trochu se zarazila a v očích měla strach. ,,Ještě budu konzultovat s Mundym." Řekla jenom, jemně a měcce. / ,,Opravd-?" Zarazil jsem se, když uslyšel silný hlas, jakžtakž jsme ho poznal. Spy, ozvalo se mi v hlavě. Zpětně se ozývaly hlas Paulingové. ,,Tak, omluva, přijímám. Ještě Něco?" Zeptal jsem se a zazubil se.

,, Už asi ne," kousl se do vnitřní strany tváře. ,, Můžeme někdy zajít na pivo, jestli chceš.."/ Furt jsem měl zvýšený hlas, nevědél jsem, co mě tak vynervovalo. ,, S Mundym? Okay! Hned ho zavolám!" Skoro jsem řval. Otevřel jsem okno. ,, Mundy pojď-" zadrhl jsem se, když jsem ho spatřil sedět vedle Scouta.

,,A co teď, že bychom zašli? K voliéře?" Postavil jsem se a najednou mi něco vzalo klobouk- něco, co letělo. Ahari. ,,Bloody hell, ty jsi ho nezavřel, že jo?" Zavrčel jsem a přestával vnímat to, co se dělo u přiorevřeného okna kanceláře.
Ahari si mi sednul na hlavu, ale odehnal jsem ho, jelikož bych mohl mít v hlavě klidně několik děr. Nastavil jsem mu ruku, na kterou si sednul a doufal jsem, že se nerozhodne pociťovat nejistotu a nezarývat do mé ruky drápy.

Rychle jsem okno zavřel a otočil jsem se ke slečně Paulingové. Nervózně jsem se usmál. ,, No... dobře... fajn. Okay." Pomalu jsem začal couvat ke dveřím a přemýšlel nad tím, co Scout u Mundyho zase dělá./ ,, Klidně, ale nechci si Ahariho zase brát na ruku. Nechci vypadat jako Demo." Zavrčel Scout na ptáka, který ho klovl do oka.

,,Takže... Zastavíte se? Případně vás někde odchytnu...'' Začala si rovnat papíry na stole. Jenom ho sledovala, jak odchází./ ,,Ne, neboj se.'' Ahari mi začal zarývat drápy do ruky a já silně zasyčel. Bolelo to, i když jsem byl na něj zvyklý- stalo se mi jenom ale párkrát, že jsem ho takhle musel nést. Po asi minutě nošení mi došlo, že bych mohl chytit nebezpečnou infekci a mávnul jsem rukou nahoru. Ahari se rozlétl.

,, Kdy se vám to nejvíce hodí? A kde? Nechci zase lézt do základny červených..." urovnal jsem si klopu na saku a vzal jsem za kliku./ ,, No," protáhl si Scout ruce. ,, Co zajít za týmem? Možná by tě rádi viděli po tom, co si byl neustále zalezlý v pokoji- eh, no nic..."

,,Nechám vám zprávu, nebo příjdu za vámi. Zítra po misi, třeba?'' Zeptala se ho./ Zabručel jsem. No, fajn... Když to chceš.'' Řekl jsem a podíval se na pootevřené okno kanceláře. Proč mi přišlo, jako kdyby mě někdo volal...

,, To by šlo... Děkuji slečno." zamumlal jsem už skoro neslyšně, když jsem si na sebe vzal podobu Pyra, vylezl jsem ven před její kancelář a vydal se po hale dolů, odkud se ozývaly nepříjemné zvuky.../ Scout šel po jeho boku a po chvíli ticha se ozval. ,, Mohu mít na tebe dotaz?"

,,Jasně, mate.'' Řekl jsem zatímco jsem s ještě pár zasyčeními díval na ruku, z které mi teklo pár pramínků krve. Snažil jsem se to zastavit, nebyl to proud, ale i tak to byla krev. / ,,Není zač, modrý Spyi.'' Pronesla překvapeně Paulingová.

,,Scout se kousl do rtu a pak hodil na Snipera vážný pohled. ,, Ty... ty s ním doopravdy něco máš?"/Snažil jsem se rychle projít základnu tak, aby mě nikdo neviděl, ale k mému neštěstí, jsem v zatáčce k východu narazil na celý červený tým. Nemohl jsem ze základny ven.

,,Proč ti o to tolik jde?'' Zeptal jsem se ho a podíval se na něj. Jeho Bostonský ksicht nikdy nezapomenu. ,,Tak jdeme k tomu týmu?'' Zeptal jsem se ho.

,, Jo jo, jasně.. Jdeme..." zakoktal a po chvíli trapného ticha se zeptal znova. ,, Tak... odpovíš mi?"

Na moment jsem mlčel a přemýšlel, jak to vlastně mám se Spyem. ,,Pokud vím já, tak s ním nic nemám... Očividně opavdu nemá dobrý vztahy ve svém týmu.'' Zase jsem si mnul ruku.

Scout nadzvedl obočí. ,, To nemá pomalu ani náš Spy, ale kvůli tomu... by přece nešel na druhou stranu... ne?"

,,Hele, mate, já nevím... Pořád za mnou chodí.''

,, Ohh," zaculil se Scout. ,, Jste jako Romeo a Julie." nepotlačil úsměv.

,,Hej, mlč už, jdeme se bavit, když jsi tam hrozně chtěl za týmem. I se mnou.'' Řekl jsem mu a podíval se před sebe. Chtělo to něco, jak se vymluvit, nebo tak...

,, Z toho se nevymluvíš. Viděl jsem ty fotky, jak ho objímáš. Neříkej, že k němu nic necítíš..." založil si ruce na hrudi.

,,Nah, s tebou nemá cenu se hádat, Bosonskej ksichte.'' Zabručel jsem k jeho maličkosti a stále si držel ruku. Budu si muset dojít za Medicem, nerad bych měl z ruky za pár dní či týdnů zahnisané cosi.

,, Fajn." Zahuhňal. ,, Ale já proti tomu nic nemám. Prostě mě to jen zajìmá." Dělal ze sebe neviňátko.

,,No, vyptáváš se jako babka tam u nás v Austrálii." Zasmál jsem se. Konečně jsme se ocitli u dveří, kde měly být dveře, kde právě měl mít celý tým spícha a pokec.

,, Srovnej si to v hlavě chlape," poplácal ho po zádech. ,, A připrav se na to, že tě bude červený Spy mít... tak trochu v hledáčku."

,,Já vím. Určitě už mám nějakou sondu v prdeli." Zavrčel jsem a otevřel místnost.

,, Ale ne od červenýho," zašeptal Scout a zařadil se mezi své kolegy. Zatímco se spolu začali bavit, v pozadí se plížil podezřelý Pyro..

Hned jsem prošel k červenému Medicovi, který stál opřený zadkem o linku kuchyně a hrál si s Archimedesem. ,,Mate?" ,,Jes, kamarat?" Ozval se Medic. ,, Podívej se mi na to... Scout neuzavřel pořádně voliéru a Ahari se chtěl ke mě posadit. Znejistěl a udělal mi tohle." Zvláštního Pyra jsem si tak nejak nevšímal. ,,Ja ja, podíváme se." Řekl a otočil se pro lékarničku rovnou za ním v kuchyňské skříňce. Začal vytahovat vatu, tupou jehlu, obvazy a desinfekci.

Dostal jsem se k bráně. Díkybohu. Nikdo mě ani nespatřil. Vzal jsem za madlo brány a zatáhl jsem k sobě, ale brána vydala jen přiškrcené zaskřípění. ,, Merde. Merde merde merde." Začal jsem nadávat, zatímco jsem si mě všiml, že se z chodby ozývaly zvuky Sniperovo kolegů. Musel jsem se odsud dostat.

Když mi ty ranky ošetřil, poděkoval jsem a všimnul si, že ten podezřelý Pyro tu není. To musel být Spy, zase jsem měl ten pocit, když šel okolo mě.
nikam jsem ale nešel, když mě tam chtěl Scout... Mal to mít

Nechtěl jsem zase lézt za Sniperem. Ale neměl jsem jinou možnost, na noc zamykali bránu. Začal jsem se vracet. Pravděpodobně bych mohl zkusit... přespat.. u Snipera na střeše. Tak, aby mě neviděl.

Všichni byli ale uvnitř, takže se nemusel ničeho bát. Pokukoval jsem po ostatních. Řešili si své, bavili se o zbraních, jak si dneska dal kdo koho na rožeň apod. ,,Fakt nechceš jít jinam? Někam, kde bychom si mohli trochu popovídat?... Víš, že já na tohle moc nejsem, nejsem společenský."

Scout se na něj otočil, již za tu chvíli si sehnal plechovku piva. ,, To fakt?" Rozhlédl se po kolezích, ale když spatřil Mundyho obličej, pochopil. ,, Tak fajn..." napil se naposledy. ,, Kam chceš zajít?"

,,Kamkoli. Je mi to jedno." Podíval jsem se na celou partu, která se dobře bavila. ,,Nechcěs tu zůstat a pobavit se?"
,,Nebo se bojíš, že by za mnou přilezl Spy?" Řekl jsem potichu koutkem úst.

,, Pff~" napil se a zahodil plechovku někam dozadu. ,, Co se jít ožrat na tu tvoji střechu, hm? Určitě máš spousta chlastu Mundy."

,,Jo, to mám..." Řekl jsem rozpačitě. Co když najde něco, co patří Spyovi? Nah, stejnak to už ví skoro všichni. ,,Mám tam čurbes, ale když to riskneš, tak klidně." Zasouhlasit jsem.

,,Fajne." Plácl Scout Mundyho po zádech a kráčel společně s ním do jeho bytu. Mezitím jsem se snažil vyšplhat nahoru na Sniperovu střechu. Dost už foukal vítr, ale bylo mi to fuk. Schoval jsem se za bedny, co si tam bůhví proč nechával.

Za chvíli jsme tam už byli. Otevřel jsem dveře, rozházené peřiny v posteli. Rovnou jsem pootevřel okno a vylezl nahoru. ,,Jesti chceš, vem si z lednice vedle postele něco k pití," řekl jsem a sednul si hnedka před okno.

,, Beru Heineken, můžu?" Ozval se Scout a začal brát z lednice plechovky. Jakmile jsem ho se Sniperem uslyšel, urychleně jsem se natiskl na bedny a poslouchal jsem je, zatímco jsem se modlil, aby mě ani jeden z nich neobjevil.

,,Jo, jasně." Zazubil jsem se, což bylo slyšet i v hlase. Když jsem uslyšel, že se sune nahoru, podal jsem mu ruku, že mu odlehčím náklad.

,, Díky," vyšoupl se Scout nahoru i s pivem a jedno podal Sniperovi, zatímco si sedal vedle něho. U srdce mě píchla žárlivost.

Načal jsem pivo a okamžitě se dlouze napil. ,,Co Paulingová?" Zeptal jsem se najednou a strčil si cigaretu mezi zuby.

,, Co by s ní bylo? Vykašlala se na mě..." zavrčel trochu. ,, U té už šanci nemám. Díky..." napil se piva a chtěl mu to oplatit. ,, Co tvůj Romeo?"

,,Promiň, mate. Nebylo to z mé vůle..." Řekl jsem provinile a podíval jsme se před sebe, zapálil si. ,,Nic, co by s ním bylo..."

,, No... co se stalo, že jste se najednou začali teplit?" Zadíval se do dálky a zase se napil piva. ,, Víš... jsi dobrej chlap. Proč sis nabrnknul zrovna takového bastarda?"

,,Vadí ti to? Prakticky jsme spolu nic neměli." Řekl jsem a už asi po třetí natáhnul z cigarety. Následně jsem se také napil piva.

,, Sorry, ale normální chlapi se neobjímají nazí v posteli." Zasmál se a já se snažil, abych mu jednu neubalil.

,,A tohle víš zase od koho? Hele, nevyzvídej tu jak babička, o něco ti jde... Tak to vyklop...'' Řekl jsem mu a natočil se k němu tělem, natáhnul kouř a vydechnul mu ho do obličeje.

Scout zakuckal a zamával rukou před obličejem. Kouř mu fakt nedělal dobře.
,, Prostě... ah ksakru," zakňučel. Nechtělo se mu nahlas říkat,že by s ním taky rád něco měl...
Scout většinou dost mluvil, ale teď mu došla slova. Podíval se Mundymu do očí a dal mu ruku na ruku, zatímco měl sklopený pohled. Tentokrát jsem vrčel tak, že mě snad museli slyšet i ti dva.

Byl jsem jako poslušné štěně, držel jsem , neuhýbal jsem. Sakra, takže oni dva mi takhle zamotají hlavu... Chvíli jsem váhal- co když se tu objeví někde Spy a takhle mě uvidí?

Měl jsem chvíli pocit, že vybouchnu. Nechtěl jsem si to přiznat, nechtěl jsem si připustit, že žárlím. Ale měl jsem co dělat, abych mezi ně nevlítl. Scout se mezitím snažil přiblížit blíže ke Sniperovi, když v tu najednou na něj začal někdo volat, aby se vrátil, protože se Medic opil a začal tancovat kozáčka. ,, No... tak... snad abych šel.."

Nic jsem více neřekl. Jenom jsem ho sledoval jít a mnul si omotaný loket a část ruky v bandáži. Ať si to tam užije, měl tam původně zůstat.

Nevěděl jsem, co jsem měl začít dělat. Zůstat tady zalezlý? Nebo vylézt ven a zeptat se, co to ksakru bylo? Druhá možnost mi přišla lepší. Když Scout a ostatní odešli vylezl jsem ven. ,, Co to bylo, mon dieu?!"

,,No, mám tu podobnou otázku... Myslel jsem si, že tu někde jsi, ale už jsem si buď připadal šílený a nebo posedlý myšlenkou, že když okolo mě od včerejška projde, nemám jistotu, zda-li to nejsi ty.''

Zatřepal jsem hlavou a vtáhl jsem ho dovnitř jeho pokoje, aby nás někdo nespatřil. Připadal jsem si jako podvedený, i když jsme spolu prakticky nic neměli... prakticky... ,, V-vždyť... vždyť víš..." sklopil jsem hlavu a kousal jsem se do rtu. ,, Ty ho.. chceš?"

Na moment jsem se na něj podíval a nevěděl jsem, co mám říct. ,,To on mě chytil za ruku, né já jeho, na to pozor....'' Zavrčel jsem. Zase jsem byl nepříjemný, i když jsem prakticky neměl důvod. Teda, možná... ,,Mám to strašně zamotané, Spyi...''

Nechtěl jsem to dál skrývat. Nemohl. Nevím, jak daleko by to zašlo. Choval jsem se jako pitomý zamilovaný puberťák, takhle by to být nemělo. Přitiskl jsem Snipera ke zdi a podíval jsem se mu pořádně do očí, aby v nich spatřil to, co předtím ne. ,, Copak to nevidíš? Já tě CHCI."

Přeci jenom, Spy o mě jevil zájem a já se tomu nebránil. Proč bych mu jinak dával pusu na čelo hnedka tohle ráno? Dále jsem nějak moc nepřemýšlel a čekal, co mi udělá. Byl jsem rozhodnutý se nebránit.

Zase ten jeho pohled. Byl furt chladný, bylo mu úplně fuk, co se bude dít, na to přísahám. Ale to mi bylo fuk. Natiskl jsem se na jeho tělo a začal ho líbat.

Přidal jsem se a napřed ho uchopil za tváře, následně mu začal sahat pod sako, které jsem mu postupně sundával.
( ͡° ͜ʖ ͡°)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.