Natural Enemies- Sniper x Spy FF Part 3

21. ledna 2017 v 16:10 | Zero a Jackie |  Fanfikce
,, Děkuji," snažil jsem se to říct co nejslušněji. Najednou jsem uslyšel, jak Sniper začal pobíhat po střeše jako veverka na extázi. ,, A co tam nahoře děláš? Opaluješ si dole bez?"

,,A pak, kdo je tady přiteplenej." Odpověděl jsem mu na jeho narážku. Přeskočil jsem asi metr mezi budovami a ještě chvíli běžel. Pak jsem se zastavil u vchodu ze střechy do normální budovy, kteŕa měla plochou střechu. Tam jsem seběhnul a objevil se u pokojů, sešel ještě dolů a zašel do skladů. Vzal jsem dvojitý držák na flašky vína a vzal jedno bílé a druhé červené. Aby měl pan Francouz alespoň trochu zásobu. Po cestě jsem potkal spye, který se na mě překvapeně podíval, ale nic vlastně ani nestačil říct. Po zbytek pater nahoru jsem pomalu šel.

Slyšel jsem, jak skáče přes střechy, jakoby tam vyrostl. Zatím co jsem čekal, až se vrátí s vínem, smetl jsem mu ze stolu jeho divné pánské časopisy a snažil jsem se to upravit tak, abych ho mohl začít "trénovat".

Pokračoval jsem až nahoru, šel po střechách a všude možně se ozývají zevnitř dunivé kroky. Přiběhnul jsem a sednul si na parapet střešního okna. ,,Tak tady máš." Nastavil jsem mu ruku s dřevěným "nositkem" na lahve vína.

,, Díky, kam si pro to lezl?" vzal jsem lahev vína a odšpuntoval jsem ji. Její obsah jsem nalil do dvou skleniček, které jsem našel během prohrabávání Sniperovo kobky.

,,No do Spyova apartmá určitě ne," zavrčel jsem a vyndal si další cigaretu. ,,Zase půjdu nahoru, sklenku si dám jenom jednu."

,, Tak to ani náhodou, jsem tu, aby jsem tě naučil svádět ženy," strčil jsem mu do ruky skleničku s vínem. ,, Přesněji řečeno, slečnu Paulingovou." zaculi jsem se nad představou toho, jak bude Scout zuřit.

,,Proč? Jenom proto, aby jsi viděl Scoutův ksicht?" Řekl jsem a napil se krátce vína. Posadil jsem se na postel.

,, Možná." usmál jsem se a napil se vína. ,, Ale možná si i vrzneš, Scoutův ksicht je jen vedlejší bonus."

,,Hah, a teď s kým." Rejpnul jsem si do Spye a zazubil se jenom jedním koutkem úst. Tohle možná byla koneckonců trochu blba poznámka - ale mě to bylo tak nějak nakonec fuk. ,,Tak s čím začneme?"

,, Mohli bychom začít s chováním u jídla, ale teď mi řekni," přistoupil jsem k vykulenému Sniperovi blíže. ,, Jak jako "S kým"?"

Na moment jsem se zarazil a nervózně po bem přejíždět modrýma očima. ,,To je jedno," bylo jedinné, na co jsem se zmohl. ,,Nepřijde mi, ze by jsi se nudil a šel za Sniperem, u kterého tvrdíš, ze se neumí chovat.

,, Ne né Mundy, zajímalo by mě, jak si to myslel," uchechtl jsem se. ,, Že ty nepálíš za Paulingovou, ale za Scoutem? Samozřejmě, že na něco takového ti můžu dát taky tipy, stačí mít dostatek kuřecích křidýlek..."

Zavrčel jsem. ,,Nechápeš to," řekl jsem. ,,Tak s čim chceš začít u sklenky vína?"

,, Dámy vždycky ohromí, když se umíš u stolu chovat," pokynul jsem mu k židli. ,, Sedni si."

Přešel jsem tedy k židli a sednul jsem si. Pohlédl jsem na něj a říkal si, jestli ze mě něco udelá, tak je frajer.

,, Takže," sedl jsem se naproti němu a postrčil jsem k němu talíř a několik sad příborů. ,, Předveď se mi ve znalostech stolování Mundy," pobaveně jsem se napil vína.

Normálně jsem uchopil příbory, přesto jsem seděl lehce nakrceny a celkově... Jako buran.
,,Budeš to mít se mnou jeste těžký," řekl jsem mu a v duchu ho politoval.

Pozoroval jsem Snipera, jak se přede mnou nakrucuje. ,, Nenene, děláš to špatně," uchopil jsem ho za ruce. ,, Zápěstí nad stůl." sekýroval jsem ho s jistou dávkou spokojenosti.

Nechal jsem ho, ať si dělá, co chce.

,, A netvař se u toho, jako umučenec," pleskl jsem ho přes hlavu. Chtěl jsem tohle využít co nejvíc to šlo a neskutečně jsem si to užíval.

Když mi dal pohlavek, krátce jsem zabručel a narovnal se, lehce se pousmál.

Prohlédl jsem si ho, jak se křečovitě culil, ale i tak jsem se spokojeně se usmál. ,, No vidíš, teď bych tě pozval na rande!"
,,No, tak to by šlo. Co dál?" Pronesl jsem krátce a dále se odmlčel.

,, Konverzace." uhladil jsem si klopu. ,, Přestaň každému říkat "mate", nedělej neustále ty nosové zvuky... Zníš potom jako... Ty víš co." zaculil jsem se ještě víc.

,,Jako teplouš?" Zeptal jsem se ho a trochu se zamračil. Uz mě štvalo, jak pořád jenom mluvil o tom, jak jsem očividně homo. ,,Patřil to ale ke mě, stejně jako ten tvůj přízvuk."

,, Jestli si myslíš, že to dokážeš zvládnout sám a hned teď, můžu rovnou zavolat slečnu Paulingovou..." otočil jsem se k němu zády a vydal jsem se pomalu ke dveřím.

,,Ne!" Zarazil jsem ho. ,,Sedím tu několik minut. Vždyť by po mě ještě něco hodila."
,, Nejlepší trénink je, když jdeš do akce," vzal jsem ho za kus košile. ,, Pojď, bude sranda."

,,Dobrá, jak chceš." Řekl jsem, usmál se a zvednul se - rozešel se za ním.

Znova jsem si nasadil podobu Medica a vyšel jsem s ním ven před byt, zatímco jsem se snažil najít nějaký telefon, či vysílačku.

,,Hledáš něco? Paulingovou najdeme určitě v hlavní místnosti." Řekl jsem mu a pousmál se.

Sakra. Nemůžu si zvyknout na to, že je Paulingová u jejich týmu. ,, Nehledám nic," upravil jsem si kravatu. ,, Zavolám ti jí počkej tady~"

,,'Kay, mate." Řekl jsem. To "mate" ke mě ale tak nějak patřilo. Podíval jsem se na mizícího červeného medica.

Po pár minutách jsem se už ukrýval za rohem a tvářil se, jako když přišla na program moje oblíbená show. Slečna Paulingová kráčela směrem ke Sniperovi a vypadala trochu zmateně. ,, Mr.Mundy? Chtěl jste mě vidět?"

Tak jsem se lehce zarazil a polknul. ,,No, jen si s někým popovídat. A pro vás Mundy, slečno.'' Usmál se.

Černovláska se na něj usmála. ,, Paulingová." Podala mu ruku. ,, Pokud chcete, můžeme někam... zajít." Tiše jsem Mundymu fandil z dálky, když v tu najednou jsem v chodbě spatřil Scouta. ,, Drama začíná."

,,No, tak pokud nebude nikde potřeba, mohli bychom se projít třeba-'' V momentě jsem jí nabízel rámě. Když jsem spatřil Scouta, došlo mi, že bude čáro.

Opřel jsem se o zeď a natěšeně sledoval, jak Scout reaguje. Mezitím si ho všimla i slečna Paulingová, která se k němu otočila a sladce se usmála. ,, Ahoj Scoute, co ty tady?"

,,Co bych tady dělal?'' Spustil Scout, trochu v rozpacích. ,,Tak nějak jsem tě hledal,'' zamračil se na Snipera. ,,Co tu ty s ním děláš?'' Zeptal se zase jí. Mundy jim ale skočil do konverzace. ,,Co tak nejdou? Obvykle ti bývá jedno, kde je.''

Mundy se pustil do Scouta jako správný gentleman a já měl co dělat, abych neumřel smíchy. Slečna Paulingová vypadala zděšeně, stoupla si mezi oba idioty a snažila se je uklidnit. ,, Proč tě to zajímá Scoute?" Couvla kousek k Mundymu.

,,Uhm...'' Zamyslel se Scout. Hodil nenávistný pohled po Mundyho. ,,Chci tě mít u see, i když mám témeř denně mise...'' Představil jsem si, jak se vlastně napíjejí a na Paulingovou s papíry serou. Pro sebe jsem si zavrčel.

Četl jsem to z Mundyho očí. Scout ho určitě sral, stejně jako mě celý život. Nepřivedl jsem ho na tenhle svět,aby tu dělal píčoviny- vlastně... no nic. Slečna Paulingová měla na tváři smutný výraz. Sklopila omluvně pohled a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,, J-já ale..."

,,Jenom jsem se s ní chtěl projít, popovídat si, ať má nějakou kultivovavou společnost.'' Dal jsem ruce za záda a držel se vzpřímeně. Košile mi dodávala na šmrncu. Scout byl očividně zmatený a hlavně nasraný. Přistoupil kolem Paulingové k Mundymu. ,,Myslel jsem, že do holky mi nikdo dělat nebude. A už vůbec ne ty!'' Zakřičel na něj. Zachoval jsem chladnou hlavu. ,,Když se holce nevěnuješ, necháváš jí samotnou zatímco piješ.. Nemůžeš se divit, kamaráde.'' Pousmál jsem se.
Paulingové už trochu došlo, jak se k ní Scout chová. Nebavilo ji se mu furt přizpůsobovat. Zapřela dlaně do jeho hrudi a snažila se ho odstrčit. ,, Nemůžu si s nikým ani popovídat?" Odstoupila dál od něj a chytla se Sniperovo košile, jakoby se bála, že na ni Scout vystartuje.

Teď byl Scout totálně v pejči. Nemohl nikam, nemohl někomu, koho miloval nic říci. Australan se jenom vítězně pousmál, čekal od Scouta ránu. Když se v chodbě objevil Demoman, zvolal na Scouta ,,Brácho, co tam děláš? Pojď se mnou, všichni čumíte jak telata na nový *hic* vrata!'' Scout se za ním rozhodl jít, asi. Dal jsem ruku před Paulingovou. ,,Pozor, on se ještě třeba vrátí.'' Pošeptala mi krátce.

Ve svém úkrytu jsem se dusil smíchy, zatímco jsem sledoval Scouta, jak nasraně odchází společně s Demomanem pryč od nového párečku. Ukázala jsem Sniperovi zdvižený palec, pochybuji, že mě viděl, ale stejně. Paulingová se na něj obrátila a vděčně se na něj usmála. ,, Díky Sni- Mundy..." zaculila se a sklopila pohled. ,, Nebaví mě ho neustále poslouchat..."

Spye v převleku jsem si všimnul. O to více mě spíše zamrzelo, že mi takhle pomohl- ale já do toho šels tím, že to bude prdel a že to nevýjde. ,,Není z aco.'' Řekl jsem, zatímco byla u mě pořád namáčklá.

Mundy ze situace, která se zrovna odehrála, nebyl asi o to více překvapený, než já, ale upřímně, nikdy jsem se ještě tolik nebavil. Vypadalo to, že si křovák doopravdy vrzne. Paulingová se na něj podívala a rozhlédla se po okolí. ,, Co takhle Scouta naštvat?"

,,Jistě, proč ne. Budu potěšen.'' Usmál se a v hlavě mu proběhlo ''A můj již -alespoň doufám- bývalý nepřítel také.'' Pohlédl s pousmáním na červeného Medica, který se schovával za rohem.

Všiml si mě. Jasně, že si mě všimnul, pitomého červeného Medica, co ukazuje zdvižené palce Sniperovi s úsměvem na tváři, by si všiml každý. Paulingová ho vzala pevně za ruku a zatvářila se hodně pomstychtivě. ,, Co takhle zajít se s týmem opít?"

Nějak jsem si trochu přál být sám a nebo alespoň vedle Spye- nevím, co to se mnou vlastně bylo. Po chvíli jsem přikývnul a stisknul Paulingové ruku v tom držení. Ani jsem se nechtěl na Spye podívat. Měl jsem hrozný, zvláštní pocit. Ale co- je odpoledne, můžeme se opít už o trochu dříve. ,, Myslíš, že se k nám přidá Medic?''

Uslyšel jsem ho, jak mluví o mě. CHtěl jsem ho za to odstřelit, nemůžu být mezi jeho kolegy, prozradí mě... vlastně všechno. Neumím se chovat jako Medic. A co když po mě bude někdo něco chtít? Třeba Heavy? Zavrčel jsem na něj, ale radši jsem vyšel ze stínu a dělal, jakože jsem se tu náhodou objevil. Paulingová kývla hlavou. ,, Jasně, budu ráda, když Scouta ztrapním před celým týmem." zasmála se a šla dál, stále zaháklá do Mundyho.// Why my ship sis? ;-;

,,Proč tak najednou?'' Zeptal jsem se jí. Tahle holka očividně měla jenom jemnou vnější schránku. Myslel jsem to tak, jestli tam bude i..No, jestli tam prostě bude. Jenom jsem kouknul po Medicovi.

,, Až teď mi došlo, jaký je to pitomec... Neříkám, že jsem to nevěděla už před tím, ale myslela jsem si, že se změní." trochu zklamaně se podívala do dálky. ,, Ale on je každým dnem pitomější a pitomější." Nastala dlouhá chvíle ticha, během kterého Paulingová zpozorovala mě v převleku za Medica a pozvala mě do party. Nechtěl jsem být nevrlý, takže jsem radši šel. Stále nasraný, ale elegantní.

Ani jsem se na Spye v převleku nepodíval. Něco mi říkalo, že sem zase nepřišel jen tak... Co se škádlívá se rádo mívá. ,,Tak, snad pak trefím zpět do pokoje.'' Usmál jsem se na ní. Kdo ví, jeslti to tam psychicky mezi tolika lidmi vydržím?
Zalezl jsem si někam do rohu místnosti, aby za mnou nikdo nechodil a dál jsem pozoroval Paulingovou se Sniperem. Podívala se na něj, jakoby o něj měla starost. ,, Jsi nervózní? Potí se ti dlaně..." zatvářila se jako matka nad dítětem, které si rozbilo koleno.

,,Trochu...'' Řekl jsem jí , ale ujistil jsem jí úsměvem. Scout musel být teď pořádně nasraný, o tom žádná. Šel jsem s ní dál chodbou, až dolů.

Paulingová se už na konci chodby ohlížela, kde asi všichni jsou. Nebylo to těžké, bylo slyšet hulákání a Engieho pokus o hru na kytaru. "Tudy!" Řekla rázně a šla za hlukem. Jakmile vstoupila do místnosti, všechny zraky se upřely na nový pár.

Přejel jsem krátce po všech a lehce zabručel. ,Už to tady žije, co?'' Zeptal jsem se. Nehodldla jsem mezi nim ihledat Scouta, za to mi to nestálo.

,, Trochu moc," zamumlala Paulingová a vydala se k "baru". ,, Můžu poprosit o, uh... pivo?" Pozoroval jsem ty dva z dálky v převleku za Medica a měl jsem chuť jít za Sniperem a poplácat ho obdivně po zádech, určitě bych přidal do pochvaly nějaké to "mate", ale v tu chvíli jsem se spíš zabýval Scoutem, který seděl kousek od baru s Demomanem a skřípaly zubama.

Well, neslyšně jsem si povzdechnul a nevnímal Scouta. ,,Já taky jedno pivo,'' řekl jsem si a když jsem dostal plechovku, hnedka jsem ji načala a napil se. Po tom běhu a všem mi pěkně vyscho v krku. Jak jsem popíjel, zvednul jsem oči a kouknul po ''Medicovi''.

Řekl jsem si, že na to kašlu. Zvedl jsem se ze svého místo a s co nejvíce německým přízvukem jsem poprosil o pivo. To němci pijí, že ano? AAlespoň doufám... Otočil jsem se k Mundymu a pošeptal "Dobrá práce."

,,Jo ale v nejlepším přestat.'' Řekl jsem trochu uhnutý dozadu k němu, aby mě Paulingová neviděla. Nevěděl jsem, jak se jí teď zbavit- Spy má, co chtěl.

,, Musím uznat, že si to zvládnul mistrně. To jak si jí rozbil vztah a nasral Scouta, musím ti gratulovat. Přece jenom nejsi v sociální interakci zase tak nemožný, jak jsem si myslel." napil jsem se piva a pozoroval Scouta, jak Snipera propaluje pohledem.

,,No jo, ale...'' Nedokončil jsem větu. Nechtěl jsem plýtvat jeho čas, nechtěl jsem ho prozradit. Otočil jsem se k Paulingové. ,,Zatím to ještě není tak intenzivní, že?''

,, Ne, zatím ne, ale-" nedokončila větu, když v tu najednou Scout sesedl ze svého původního místa a razil si cestu k ní. Zastavil se přímo za ní a propichoval ji a Mundyho pohledem. ,, Bavíš se dobře?" zasyčel na něj a já měl chuť ho na místě zpráskat.

,,Ano, myslím, že mnohém lépe, než s tebou.'' Postavil jsem se před něj. Moje výška představovala výhodu pohledu. Najednou se mezi nás vložil Soldier, který ještě nebyl kupodivu sťatý. ,,Nechte se.. Dneska jsme prohráli, tak si nás alespoň nechte užít to pití a dobrou náladu.'' Pohlédl jsem na Soldiera. Jo byl to pošáhlý voják, ale měl pravdu. Soupeřivě jsem se podíval na Scouta.

Nebavilo mě se neustále koukat na Scoutův nasranej ksicht, vzal jsem Mundyho za rameno a do druhé ruky jsem si vzal pivo. ,, Vyřiďte si to tu sami, my se jdeme opít jinam." snažil jsem se co nejvíc napodobit Medicův přízvuk a kývnul jsem na Paulingovou, která se ihned otočila na Scouta. Sice byla malá, ale v tu chvíli nasadila takový výstražný výraz, že si z toho Scout stoprocentně nadělal do kalhot. A mezitím, co mu začala nadávat za to, jak se k ní choval, vytratil jsem se společně se Sniperem pryč od té bandy ožralů.

Otočil jsem se na patách a vyšel ven z místnosti. Pohledem jsem děkoval Spyovi za tuhle službu. ,,Máš, co jsi chtěl. Spokojený?'' Řekl jsem trochu nabručeně.

,, Naprosto spokojený." vyndal jsem si konečně cigaretu a zapálil jsem si. ,, Ale vypadá to, že tě teď budu muset chránit, protože se tě bude Scout snažit zabít."

,,Jo, poštval jsem proti sobě toho, kdo ještě v tomhle týmu za něco stál.'' Rozešel jsem se zamračeně, mířil jsem dlouhou chodbou ven. ,Ale, když tu teď mám tebe, nemužu si ztěžovat. Lepší, než být mezi těmi opilci.''

,, Díky, teď si mi zvedl náladu." zašel jsem se Sniperem k jeho pokoji. ,, Co se ožrat společně, hm? Navíc, nebyla to ani moc... tvoje chyba. Scout je prostě idiot." Ale ze mě to nemá, řekl jsem si a vstoupil jsem dovnitř.

Vstoupil jsem hned za ním. Ještě svítilo slunce, ale to mi nějak nevadilo. ,,Jdeš nahoru?'' Zeptal jsem se ho a vyskočil na postel, pootevřel okno. ,,Pokud se teda nebojíš výšek.'' Nabídnul jsem. ,,Jo, a... klidně, i když to je stejné, jako kdyby jsi mi držel u krku na hightower butterfly knife.''

,, Oui, myslíš si, že by mě někdo viděl kdybych si změnil zpátky podobu? Štve mě, jak furt musím být v tomhle debilním těle." popotáhl jsem z cigarety a vzal jsem do ruky nějaký alkohol, abychom jsme měli co pít.

,,Jo, přeměň se," řekl jsem mezitím co jsem se vyhoupnul nahoru. Natáhnul jsem ruku, že mu nahoru pomůžu.

Chytl jsem se ho za ruku a musel jsem uznat, že na takového hromotluka měl dost jemné ruce. Nechtěl jsem to komentovat, ještě bych myšlenkama zabloudil na to, jak jsem ho viděl v koupelnách... Zatřásl jsem hlavou, když se mě z toho zmocnil takový divný pocit a nechal jsem se jím vytáhnout na střechu společně s alkoholem.

,,No, koukám, že něco máš... Tak přeci jenom jsem se nenamáhal na nic," Zazubil jsem se a posadil se. Vytáhl jsem krabičku s cigaretami a další si zapálil. Takový dvě fabriky, proč ne." Měl jsem smíšené pocity- ale byl jsem tak nejak rad za jeho přítomnost.

Nalil jsem nám dvoum alkohol a uskrnul si vína. Chvilku jsem jen tak seděl na té střeše, kouřil Camelky, sledoval, jak slunce pomalu mizí... Řekl bych že to bylo i docela romantické... Zavrtěl jsem se na místě, abych ten pocit vyhnal z těla, ale držel se mě příliš pevně..

,,Šlo jenom o to se pobavit, nebo..." Na moment jsem sám sebe přerušil. ...nebo jíš měl jiný duvod, že jsi přišel? Denno denně sokové a teď tu spolu popíjíme a kouříme."

Přemáhal mě špatný pocit, že něco uvnitř mě doopravdy mělo trochu "jiný" důvod, proč jsem tady s ním. Nechtěl jsem si to připustit, přišel jsem se jen pobavit... U-určitě... No výborně, teď tomu nevěřím ani já. ,, Nevím..." odpověděl jsem popravdě a sklopil jsem hlavu, abych mu nemusel koukat do těch nekonečně hlubokých temně modrých očí...

,,Dobrá." Řekl jsem a opřel se jednou rukou dozadu za sebe. Sklenici s vínem jsem položil a jenom si držel jednou rukou cigaretu v puse. Dal jsem si jí mezi zuby a krátce si prohrábnul vlasy. Mlčel jsem. ,,Hele, to, dneska v té koupelně..." Odmlčel jsem se. Díval jsem se na jeho sklopenou hlavu.

Ztuhnul jsem. Nechtěl jsem, aby jsme se o tom bavili, ale když už to nakousl, musel jsem mu na to asi něco říct. ,, No? Co s tím?" řekl jsem nervózně a na jeden hlt jsem do sebe kopl celou skleničku.

,,Byl jsi tam?" Tiše a krátce jsem se zasmál. Kopnul jsem do sebe taky skleničku.

Měl jsem pocit, jakoby se mi zastavilo srdce. Chtěl jsem něco namítnout, ale jazyk nespolupracoval. Vydal jsem ze sebe jen nervózní uchechtnutí, pravděpodobně ne moc přesvědčivé, ale snažil jsem se. Rychle jsem nabral sílu v další sklence vína. Nedokázal jsem se mu ani podívat do očí, mon dieu...

Připadal mi neobvykle nervózní. Řekl jsem si, že o koupelně už mluvit nebudu. Ale tak nějak jsem byl přesvědčený, že tam byl... A nebo už po těch pár letech mám halucinace a divné pocity. Přesednul jsem si tak, že jsem se nepozorovaně posunul o pár centimetrů k tomu Francouzkému náckovi, který se zmohl jenom na nervózní uchechtnutí. Stáhnul jsem pro flašku vína a znova oboum nalil. Vypil jsem půlku skleničky a zbytek jsem položil vedle sebe na takovou kovovou, seřízlou krabici, nebo co to vlastně sakra na té střeše bylo. ,,Pij, mate. Takhle se nevožerem."

Slunce bylo ještě na obloze a já si říkal, jak dlouho vydržím nespat. Dnešek na mě byl přeci jenom akčnější, přestože jsem měl jenom tak maximálně trochu pochroumaná záda z toho, jak mě Spy srazil k zemi. Několikrát jsem potáhnul a zase vydechnul kouř z cigarety, dneska to nějak rychle ubíhá. Bylo mi zle z představy, že bych mohl skončit rozkouskovaný od mého týmu nebo tak seřvaný od Administrátorky za to, že se kamarádčoftuju s modrým Spyem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.