Natural Enemies- Sniper x Spy FF Part 1

20. ledna 2017 v 20:52 | Zero a Jackie |  Fanfikce
Když jsem vylezl ze svého pokoje, rozhlédnul jsem se do okna, které mi svítilo na kožené boty. V levé ruce jsem držel zbraň a v hlavě se mi honilo, co mi dnešek přinese a kolikrát vlastně... Umřu. Než jsem si strčil ruku k ústům, jak mi bylo zvykem, uvědomil jsem si, že jsem hrnek s kávou s označením Sniper 1# nechal na stole v mém pokoji. Teď jsem se musel rychle přesunout po rudé budově ke spam spotu, kde jsem se měl potkat s ostatními. Administrator už hlásila, že hra započne za minutu. Upravil jsem se a když jsem se objevil na spamu, pozdravil jsem se krátce s ostatními a vzal si náboje navíc z příslušné skříňky. Když jsem je všechny měl v kapsách, zbraň jsem si přehodil přes řemen na rameno a sundal si krátce brýle, které jsem si o vytažený kapesník vyčistil. Pak jsem si je zase nandal, podíval se před sebe na zavřené vrata a připravil si zbraň pevně do rukou.

Butterfly knife. Mám. Disguise kit. Mám. Cigarety? Nejistě jsem si prohmatal vnitřní kapsu u svého saka, abych je nahmatal. Díkybohu tam byly. Kdyby ne, pravděpodobně bych se ven ani neoopovážil vylézt. Byly jako můj talisman. Uhladil jsem si klopu saka a utáhnul kravatu pořádně až ke krku. Trochu zmateně jsem se rozhlédl po okolí. Kde jsou všichni? Už by tu měli dávno být. Když se konečně po několika nekonečně dlouhých sekundách ozval hlas Administrátorky, následovaný těžkými kroky mých kolegů, oddechl jsem si. Nikdo tady nechtěl bojovat sám. Vytáhnul jsem Administratora a pevně jsem ho stiskl v ruce, zatímco jsem se připravil k vratům, která se začala pomalu otevírat. ,, Mission begins."

Když zazněla věta, která odstartovala boj, vyběhnul jsem ven a osahával si kapsy. Nahmatal jsem jakousi hrabičku, ale nemohl jsem určit, je-li od cigaret či od něčeho jiného. Vlastně by mi jedna cigareta bodla, ráno jsem nestihnul ani potah. Běžel jsem s obezřetností k mému oblíbenému místu- nejvyššímu bodu v hightower. Když jsem se dostal na svoje oblíbené místo, jenom jsem se zazubil na ty dole, co se už stačili trochu pokočkovat. Napřed jsem hledal modrého Snipera.

Ucítil jsem naval adrenalinu, který mě vždycky obklopí, když začne boj. Jakmile jsem spatřil modrý tým, obklopující naší základnu, zvážil jsem, zda se rovnou nenechat zneviditelnit. Proběhl jsem mezi neobratným Heavym a Soldierem a vydal se rovnou k mému nejoblíbenějšímu místu, určenému pro Snipery. Nebohé imbecily, myslící si, že když se schovají do nejvyššího bodu, budou dobře schovaní a navíc budou mít navrch. Doslova. Ani v nejmenším nebudou připraveni na to, až jim projede páteří nůž. Spatřil jsem Pyra, hlídající vchod, ohánějící se se svým plamenometem jako idiot. Vytáhnul jsem Cloack a zneviditelnil se, abych se mohl okolo něho portáhnout. K mému štěstí všechno šlo jako po másle. Netrvalo dlouho a už jsem se plížil po schodech nahoru, přímo do místa, kde Snipeři dávají dobrou noc.

Když jsem nikde nemohl najít modrého Snipera, pomyslel jsem si, že už ho asi někdo zabásnul. Možná že náš Spy. Jako vždy, očekával jsem, že se zde objeví můj největší nepřítel- červený Spy. Neustále jsem se otáčel a čekal, kdy mi zase bodne jeden z jeho nožů do zad, předkloní se, pronese něco francouzky, vydechne na mě kouř z jeho cigarety a nechá mě tam.

Stále zneviditelněný jsem se rychle a lehce přesouval směrem k mému cíli. Na chvilku jsem se zastavil a obhlédl si, jak na tom Sniper je. Nevypadal jako vždycky, zabraný do své pitomé práce, čumící do kukátka, snažící se někomu rozstřelit hlavu jako přezrálý meloun. Vypadal… že na mě čekal. Nervózně se ohlížel a snažil se mě spatřit, vypadalo to neskutečně vtipně. Ty obrovské brýle, vystrašený výraz, mrskání tělem… Vypadal jako lemur. Musel jsem se té představě zasmát, bohužel jsem si tak trochu neuvědomil, že jsem se zasmál nahlas přesně v tu chvíli, kdy jsem se decloacknul..

To už jsem ale něco slyšel, velice povědomý hlas. Jo, musel jsem vypadat jako vystrašená moucha, co neví kde je a jaký je čas, kdo ví co ještě... Připravil jsem si zbraň a jak jsem seděl opřený u tenkou kovovou desku v lehkém zákrytu, vytáhnul jsem svojí mačetu. Ale tentokrát jsem se prostě nechtěl nechat od toho zakuklence překvapit.

Měl jsem pocit, jakoby se mi zastavilo srdce. Rychle jsem se schoval za stěnu a poslouchal Sniperovo kroky po rozvrzané podlaze. Určitě teď má v ruce tu obrovskou mačetu, on si jí nosí úplně všude a vytahuje ji, kdykoliv může. Kdoví, kam si jí vůbec strká, vypadá to, že s ní dokonce spí. Snažil jsem se dýchat mělce a neslyšně, nechtěl jsem, aby mě ten australský hajzl vykastroval. V duchu jsem nadával, proč zrovna teď se musí Cloack dobíjet...

Přestal jsem se v lehkém sedu hýbat a postavil se. Teď se vrzání podlahy zesílilo a on se rozešel pomalu k místu, kde slyšel povědomý smích. Byl rozhodnutý, že mu usekne i to, co má v kalhotech, bude-li to nutné.

Sniper se přibližoval, cítil jsem to. Cítil jsem taky to odhodlání, které ho ke mě hnalo. Zasraný lemur, to on může za to, že mě rozesmál. Chtěl jsem se pohnout z místa, ale vrzající podlaha by mě prozradila, a tak jsem se stale nehýbal a čekal na Sniperův úder. Těžce jsem litoval toho, že jsem cestou nikoho nezabil, abych se za něj teď mohl převléct.

Když jsem byl téměř před rohem místa, kde se měl pravděpodobně Spy nacházet. Napřáhnul jsem načetu, která byla asi ve výšce hlavy. Teď jsem se chystal vkročil za roh a mrsknout mačetou, že sse klidně zasekne o dřevo zdi.

Už byl blízko, smrtelně blízko. Zarazil ostří mačety do zdi za mnou, čemuž jsem unikl jen díky tomu, že jsem se skrčil. Jeho vyjukaný výraz byl k nezplacení, určitě si byl jistý, že mi to pěkně projede hlavou. ,, Mon cher, příště miř lépe!" podkopl jsem mu nohy a mačetu jsem vyrval ze zdi. Přiložil jsem mu ostří ke krku a sledoval jeho výrazy. Nebyl jsem si jistý, zda ho podříznout ihned na místě, nebo ho pomalu porcovat na male kousky.

Jakmile jsem se dostal na zem, svojí sniperku jsem vytáhnout nemohl. Táhnuly z něho cigarety a ta by mi právě v tuhle chvíli bodnula. Přestal jsem se vyděšeně mračit a jak na mě dosedl a přišpendlil mě k zemi, zavrčel jsem, mračil jsem se přes žluté skla brýlí. Bylo mi jasné, že teď to mám asi spočítané a budu ten, který bude za blbce, jelikož budu prvním, za kterého se tenhle kripl převlékne díky té své krabičce.

Vypadal neskutečně vtipně, snažil se mě zastrašit svým odvážným mračením a zběsilým mácháním rukou, ale jediné, na co jsem se z toho zmohl, byl smích. Původně jsem si myslel, že jsem v koncích, že mi prožene hlavou mačetu a bude se mnou amen, ale teď tu jen leží pode mnou a kňučí jako zraněné podsvinče.
,, Nemůžeš alespoň jednou bojovat jako chlap?"

,,Starej se o sebe a už mě zab. Udělá ti to určitě radost.'' Zazubil jsem se, přestal hýbat rukama a nekonečně vrčet. Nechtěl jsem ho více rozesmívat. Mít volnou ba jenom jednu ruku, už má obtisk pěsti mezi očima.

,, Jistěže mi to udělá radost mon ami," vytáhnul jsem si jednou rukou cigaretu a druhou jsem stále držel mačetu na jeho krku. ,, Ale chtěl jsem alespoň trochu vidět, jestli máš bojového ducha." Povolil jsem, abych mu dal naději na to, aby se mohl alespoň trochu bránit.

Zůstal jsem ale tak, jak mě původně držel. Kdybych příliš pohnul celým tělem, mohly to schytat moje žíly na krku. Pokud chce, ať to ukončí hnedka. Jenom jsem na něj koukal výrazem ''jako really''. Neměl jsem moc v oblibě dlouhé a humorem zaplněné boje. Rychlá střela do něčí hlavy nebo jednoduchý, svižný sek, to bylo moje.

Viděl jsem, že tudy cesta nevede. Znuděně jsem se zvedl a oprášil si sako a kalhoty, žádný australský idiot mi nestojí za to, aby mi zašpinil oblek. ,, Začínáš mě nudit," zapálil jsem si a prohlížel si Sniperovo mačetu, zatímco on ležel na podlaze, jako želva převrácená na záda.

,,Mám práci, tak si hleď svého.'' Řekla jsem mu a rychle se postavil. V hlavě mi běželo, ak mi drží mojí mačetu a jak mám sniperku visící na řemenu na zádech. Mohl bych jí využít. Vzpomněl jsem se na svojí krabičku, kterou jsem při zahájení boje na hightower cítil v kapse. Vytáhnul jsem jí a objevil cigarety, i s funkčním zapalovačem. Vytáhnul jsem jednu a zapálil si. Než jsem se otočil k němu zády, vydal jsem ze sebe s cigaretou mezi zuby: ,,Posluž si,'' řekl jsem vcelku klidně a otočil se, rozešel se ke svému místu, kde jsem původně byl.

,, Ne, díky," vydechl jsem cugaretový kouř. ,, Mám lepší." Popošel jsem k "oknu" a pohlédl jsem dolů, kde se odehrával červenomodrý masakr. ,, Co tak najednou? Nabídnout svému nepříteli cigaretu, hm?" Popotáhl jsem a odklepl jsem si trochu popela na okenní parapet.

,,Nemyslel jsem ale cigarety,'' řekl jsem suše hnedka po tom, co jsem natáhnul a vydechnul kouř. ,,Měl jsem za to, že hnedka, co se otočím zpět ke svemu místu, zabiješ mě. Nikdy jsi se ale přede mnou neslitovat, co tak najednou?'' Optalil jsem mu otázku.

,, Asi už mě přestává bavit mordovat furt ten stejnej ksicht." popotáhnul jsem z cigarety. ,, Copak tě furt baví dělat neustále to samé? Každý den střílet po lidech, schovávat se přede mnou a házet na lidi... no... ty víš co."

,,Uhh, je to prostě něco, co mě baví, zakuklenče.'' Odsekl jsem mu krátce a otočil se k němu. ,,Tak běž,'' roztáhnul jsem ruce s výrazem ''je mi to u mé australské prdele'' ,,máš tu spoustu jiných, jak ty říkáš, ksichtů.'' Nechal jsem roztažené ruce a z nutnosti jsem jednu ruku pokrčil a natáhnul z cigarety. Když jsem kouř vydechoval, nechal jsem Spyovi dobře najevo mojí výraznou bradu pohybem zadní čelisti lehce dopředu doprovázené nadzvednutím brady.

Sniper nevypadal z mé přítomnosti moc nadšený, popravdě se mu ani nedivím, ale co, chtěl jsem po dlouhé době dělat taky něco jiného, než tyhle australské blbce basckstabbovat. ,, Přestaň být tak nepříjemnej, pak se divíš, že tě nikdo z týmu nemá rád... Ani z tvého vlastního." zaculil jsem se.

,,To víš,'' uchechtl jsem se a spustil ruce dolů, když mi došlo, že je Spy až nějaký... Moc přátelský. ,,jsem vlk samotář, někteří bývají holt rádi sami.'' Zazubil jsem se.

,, Víš co? Měl bych tě trochu zasvětit to normálního života." popošel jsem k němu a z kapsy mu nepozorovaně vytáhnul cigaretu. ,, Aby si před ostatními nevypadal jako vidlák bez vkusu."

,,Vidlák? ''Ustoupil jsem o krok od něho. Cigretu jsem měl v polovině a pochybuji, že jich mám na pokoji více. Když tak bych si vzal od červeného Spye. Nepřišlo mi dobré, že se ke mě takhle má nepřítel. ,,Hele, co když nás někdo uvidí? Není dobré se takhle zdržovat.''

,, Co by? Administrátorka už na nás kašle, ostatní se dole mordují a tvoji Spyové jsou na naší základně. Už je mi celkem fuk, co se tady stane..." připálil jsem si a přešel jsem k oknu. ,, Bylo by zajímavé, kdybych se z tebe pokusil udělat gentlemana. Zkoušel jsem to se Scoutem, ale to je ztracený případ.."

,,Mě, já a gentleman? Jsi si jistý s australským, jak ty říkáš, vidlákem?'' Měl jsem chuť se mu vysmát za jeho zády, ale neudělal jsem to. ,,Trochu se nám to tu bortí, že?'' Couvnul jsem více dozadu na svoje místo a položil cigaretu na dřevo. Vzal jsem si svojí sniperku a začal se soustředit, nehledíce na nepřátelského Spye, který mi ale tentokrát nedýchnul krátce na záda a nedal mi smrtící ránu- nýbrž tam jenom stál, s cigaretou u obličeje, vydechující kouř a zády ke mě.

,, Copak? Určitě se bojíš, že se předemnou znemožníš, je to tak?" zasmál jsem se a odklepl jsem si popel na Sniperovo klobouk, když se nedíval. Zíral jsem na dění pod námi a jak jsem to tak pozoroval, náš tým vítězil. ,, Přemýšlej o tom."

,,A co tím změníš na týmu, zakuklenče?'' Zeptal jsem se ho, když najednou začal mluvit o týmu. Popravdě, dnes už mi to tak nějak bylo jedno. Půlka z nich se opije, nebo alespoň Demoman. Uvažoval jsem, že půjdu s ním a jenom jsem nevrle zabručel, když jsem uslyšel krátké zasyčení na mém koženém klobouku.

,, Nic, nudím se tu. Přece jenom, celou dobu jen backstabuju pitomce, jako si ty. Večer jdu spát, ráno jdu zase do boje. Jediné rozptýlení jsou víkendy, i když při nich se taky nedá nic dělat... Proč to nezkusit, hm?" opřel jsem se o římsu a dal si jednu ruku v bok. Doopravdy mě to tady nebavilo, vůbec celý tým stál za nic. Měl jsem chuť zkusit druhou stranu.

,,Toho pitomce si budu pamatovat.'' Řekl jsem s trochu pohrdáním v hlase, ale bylo to jenom kvůli tomu, že jsem se soustředil. Přešel jsem k oknu, kde před tím stál Spy a sledoval hru. Hnedka jsem si dal na mušku modrého medica, který tam křičel něco, čemu jsem nerozumněl. Vystřelil jsem a strefil se mu přímo do hlavy. ,,Boom, headshot.'' Zazubil jsem se spokojeně. Na další slova od zdola jsem nečekal- čekal jsem na slova od toho tmavě rudého zakuklence a odhadoval, co tím sleduje. ,,Na druhou stranu?'' Podivil jsem se po dlouhé odmlce. Medic už padnul na zem. ,,Jo, a máš po zdravotní sestřičce, mimochodem. Tak, obě dvě sestřičky máme z krku.'' Zamyslel jsem se nad tím, co mi právě nabídnul. ,,Potají chutná nejlíp.'' Řekl jsem na doplnění. ,,Tak fajn, když to tak hrozně chceš... Jenom bych o tom rád věděl více.'' Postavil jsem se. ,,Nejvyšší bod hightower ale není uprostřed boje to nejlepší místo pro dva, právě se kamarádíčkující, přirozené nepřátele.'' Zavrčel jsem nervózně. ,,Oblek ti seženu.''

,, Není třeba," podíval jsem se do disguise kitu a přeměnil jsem se na Medica. Vyndal jsem si z pusy cigaretu, hodil ji na zem a zašlápnul jsem ji. Věděl jsem moc dobře, že Medici nejsou s tabákem zase takoví přátelé, jako já. ,,Musíš to se mnou ale hrát," zamyslel jsem se a doplnil jsem. ,, Meine Freund."

Zůstal jsem na něj stát s neutrálním výrazem. ,,Jak hrát? Něco zvláštního? '' Dělal jsem trochu blbého, nechtěl jsem něco podělat. Možná s tou ne-komunikací s ostatními bych potřeboval trochu zkulturnit. Ale proč zrovna on? Proč zrovna můj největší nepřítel, denno denně?

Nahnul jsem hlavu na stranu. ,, Zaprvé ti musí z ksichtu zmizet ten pitomý výraz, který nasadíš vždycky, když mě spatříš- Ano, přesně tenhle." usmál jsem se a zatahal jsem ho za tvář. ,, Chovej se ke mě jako k Medicovi a všechno bude v pořádku, oui?"

Cuknul jsem obličejem, nebyl jsem zvyklý na dotyky. Svraštil jsem krátce obličej a přeci jenom jsem se neubráním zazubení. ,,A ty zase přestaň mluvit tím tvým přihlouplým, francouzským přízvukem.'' Oplatil jsem mu krátce. Dále jsem už mlčel.

Trochu jsem se na něj zamračil, nesnášel jsem, když na tohle lidi naráží. ,, Už jsem se kvůli vám pitomcům učil anglicky, francouzský přízvuk se nedá tak rychle odnaučit." skryl jsem si Ambassadora pod Medicův plášť a sklapl jsem podpatky. ,, Za jak dlouho končí mise?"

,,Tak to good luck mate, až ti budou držet granát nebo plamenomet u obličeje.'' Řekl jsem neutrálně. Pořád jsem viděl ty nálsedky za kamarádčofty s protivníkem. Ale, proč ne. Už jsem potřeboval rozptýlení. ,,Nevím... Každou chvíli. Jestli se pobili a ještě nás tu nenačepali, už asi bude mise končit...''

,, Výborně." rozhlédl jsem se okolo sebe, abych zkontroloval, že nás nikdo nevidí. Naposledy jsem si vytáhl z pouzdra cigaretu, věděl jsem, že teď nějakou dobu nebudu moct kouřit, abych se neprozradil. ,, Co myslíš? Všimnou si, že mají o Medica navíc?"

,,No, myslím, že ne, před chvílí jsem toho jednoho picnul- a ty teď toho našeho tvojí zbraní. Snad ne, už by jsi měl jít... A nebo jdi ještě na chvíli za Spye. Dneska asi nebude moc dlouhá mise.''


,, Nějak se mi nechce," dokuřoval jsem svoji poslední cigaretu. Již brzy zvuky bitvy ustaly. ,, Mon cher, je konec..." plácnul jsem Snipera přes záda, až mu sniperka vypadla z rukou.

Snažil jsem se svojí oblíbenkyni ještě chytit, ale dopadla na zem. Hodil jsem nenávistný pohled za Spyem na odchodu. ,,Neboj, večer si dáme cgaret, kolik budeš chtít.'' Dal jsem mi najěji a přemohl se, abych byl alespoň chvíli milý.

Hodil jsem po něm pohledem. ,, Ále, že by si se podělil o své cigarety? Dost šlechetné, to ano... A rád si dám." začal jsem pomalu scházet schody. ,, Tak pojď už, nebo k tomu oknu přirosteš."

,,Ok, ale teď už zavři pusu a nemluv o cigaretách. Díky,'' řekl jsem trochu nabručený a začal jsem scházet s ním.

,, Nebuď furt tak nebručený, určitě jsi takový kvůli tomu, že nejsi mezi lidmi." zaculil jsem se a upravil jsem si kravatu, která mě začala poněkud škrtit.

,,Ještě mi dej pár desítek minut nebo pár hodin být mým já.'' Sledoval sem Medica před sebou a měl chť ho zkopnout dolů, protože to byl prostě Medic. Teda, teď ne- je to převlečený Spy. Jenom jsem zakroutil hlavou a těšil se, až vyjdu ven se svým orlem. Bohužel, opět dál od lidí.

,, Oh notak, musíš se socializovat." zapískal jsem na Snipera jako na psa. Byl neskutečně nemožný, ale co čekat od Australanů, že ano? ,, Nebudeš se přece mazlit se svojí sniperkou, že ne?"
,, Sejdeme se u vchodu do vaší základ-" ucítil jsem, jak do mě strčil a vzápětí jsem se už kutálel ze schodů dolů, schytávajíc rány do obličeje a ostatních citlivých částí těla.

Seskákal jsem několik dvojitých schodů a jedním grabnutím za zátylek jeho kabátu jsem ho zvednul. ,,To je za tu sniperku.'' Obešel jsem ho. Byli jsme už vlastně jenom pár schodů od přízemí,, tedy od bojiště.

Naštvaně jsem se zvednul ze země a vrhl jsem na Snipera nenávistný pohled. Chtěl jsem ho pěkně zkropit sprškou francouzských nadávek, ale nechtěl jsem vypadnout z role. Prostě jsem si oprášil plášť a Snipera jsem následoval, ať už mu to bylo příjemné, či ne.

Když jsem došel dolů s ''Medicem'' za zadkem, rozhlížel jsem se. Na jednom vjezdu, asi metr vysokém seděl Scout, Heavy a Demoman. Už popíjeli, měli po. Dnešní mise byla krátká. Tedy, jak pro koho. ,,Kde jsi byl celou misi, bushmeňáku?'' Zazubil se Scout, který seskočil z vyvýšeného betonu a přišel blíže ke mě a k převlečenému Spyovi. ,,Ále, jenom jsem se nahoře trochu zasekl, všichni víme, díky komu... A Medic mi tak trochu musel píchnout.'' Mrknul na Scouta a pousmál se. ,,Doprovodím Medica do laborky, chce na mě něco zkusit.'' Řekl jsem a bezmyšlenkovitě jsem se rozešel, ještě se s otočenou hlavou mávnul na tři chlapy, z nichž ten s nejtmavší pletí byl nejvíce na sračky.

Úspěšně jsem se se Sniperem dostal přes chlastací trojku. ,, Takže u vás je taky normální, že si na vás Medici něco zkouší?" ohlédl jsem se, aby mě náhodou někdo neslyšel.

Lekl jsem se, že ho někdo uslyší, ale již jsme se vzdalovali. ,,Ano, je. Ty ale nemáš kvalifikaci, takže tě nechám tak maximálně šáhnout na můj obličej.'' Uchechtl jsem se. Od něho bych se nechtěl nechat operovat nebo zkoumat. Ještě by mi tam zarazil vajgly a co potom... ,,Nebudou tě schánět modří?...''

,, Nikdy jsem se s týmem nějak neměl rád... Obecně se, když je volno, ztratím v pokoji a čtu si se sklenkou vína... Nebo vyrazím do města..." ohlédl jsem se po základně. ,, A kdepak kempíš ty?"


,,Se svým mazlíčkem, střílím ptáky, čímž trénuji svoji mušku... Opět jsem spíše samotář.'' Řekl jsem mu zpět. Když jsem šel, zamířil jsem tam, odkud vlastně všichni vybíháme, náš base, základna. Tou jsem prošel a mířil k zahradě, nebo spíše místu, kde bylo trochu trávy a tam byla tam obrovská voliéra. ,,Šel bych ho trochu prověrtat, tak na hodinku. Půjdeme někam, kde nemusíš mít tu trapnou podobu Medica.''

,,Jo, taky mě štve být za sechlého němce..." přitakal jsem a následoval jsem Snipera v cestě k jeho místu pro samotáře. Nebylo to tady zase tak špatné, byl tu prostor a nikdo ze Sniperovo týmu... Všichni byli někde uvnitř a chlastali.


,,Ne všichni ale chlastají, aby jsi nás pak případně někdy neprozradil před svými- přestože je nemáš moc rád... Medic je ve své laboratoři u holubů, hlavně u Archimedese. Náš Spy si jde raději někam zalést... No, a zbytek teda chlastá. Nebo máš pravdu... Chlastají všichni. Jo, já na alkohol dám, ale spíše opět sám.'' Neztěžoval jsem si, jenom jsem říkal, jak to prostě je. Když jsem přistoupil k voliéře a z malé, dřevěné skříňky zvenku vyndal koženou rukavici a brašničku, ve které musel mít maso - čerstvé, nebylo cítit. A nebo to byla jenom kůže, kdo ví... ,,Trochu bych si odstoupil. Umí dobře rozlišovat nepřátele.'' Vstoupil jsem do voliéry dvířky, která byla asi tak vysoká, jako já. Voliéra byla pár metrů vysoká, černá a kovová, muselo dát hodně práce ji svařit dohromady. ,,Ahari!'' Zvolal jsem krátce, nandal si rukavici na levou ruku a hledal očima mého společníka. Když se konečně objevil, musel jsem na něj zamlaskat, jelikož nechtěl z koruny stromu pryč. Vyndal jsem pamlsek a kousek položil na část mezi palcem a ukazováčkem- na rukavici. Když si toho bystrý, hnědý orel všimnul, přilétl. Jak máchal křídly k přistání, natáhnul jsem ruku za sebe pro přípd, že by u mě byl Spy moc blízko.


Původně jsem ani nevěděl, co měl Sniper za luben, poslouchal jsem ho jedním uchem dovnitř a druhým ven, měl jsem dost jeho keců o jeho smutném životě osamoceného vlka. Jak jsem se tak zaobíral zkoumáním voliéry, snesl se k němu z výšky obrovský orel, čímž mi Sniperův podivný mazlíček málem přivodil infarkt. Uskočil jsem asi o dva kroky dozadu a zděšeně jsem se snažil uklidnit své rozbušené srdce. ,, Mon dieu, nemůžeš mě alespoň varovat?!"


,,Myslíš, že tady mám papouška, nebo co? Vy tam ve francii jste asi zvyklí na malé ptactvo, co?'' Rejpnul jsem si a otočil se i s orlem, který měl na rozpětí necelé dva metry, teď s křídly staženými ke Spyovi. Ahari se na něj díval trochu nevraživým pohledem, ale pak jsem mu zaklapal prstem na pamlsek, který měl stále mezi nohami opatřené pořádnými drápy. Přestal se zaobírat Spyem a věnoval se jídlu. ,,Můžeš zkusit udělat gentlemana z něho, pokud tě už nebaví moje kecy,'' řekl jsem klidným hlasem.

,, Myslím si, že vychovat toho orla by bylo jednodušší, než tebe, ale vždyť víš, že mám rád výzvy." zbavil jsem se převleku za Medica a pořádně jsem se nadechl. ,, Myslíš si, že bude tvému mazlíkovi vadit, když si zapálím?"

,,Nech si ty řeči pro svůj krbový rám.'' Pořád mi nějak dokazoval, že jsem buran a že nic nevím. Zazubil jsem se nad tím a pokrčil lehce rameny. ,,Samozřejmě. Kouřím před ním normálně.'' Ujistil jsem ho a najednou vystoupil z voliéry. Mávnutím ruky nahoru a dolů jsem mu dal znamení, že může letět. ,,Vrátí se, až bude chtít.''


,, Pěknej pták,skoro tak pěknej, že se k tobě nehodí." usmál jsem se a vylezl jsem z voliéry. Vytáhnul jsem pouzdro s cigaretami a zapalovač. Zapálil jsem si a opřel se o zeď voliéry. ,, Je to tu fakt pěkný, ani se nedivím, že sem furt chodíš..."
,,Nah. Tak co chceš dělat?'' Zeptal jsem se ho. ,,Myslím, že se oba shodneme, že jsme raději sami...'' Přišel jsem ke Spyovi a vzal mu krabičku z ruky. Vytáhnul jsem jednu cigaretu a hodil mu krabičku zpátky. ,,Oheň?''

Kývnul jsem a hodil jsem mu zapalovač. Zpracovával jsem všechny otázky, co jsem na něj měl, byl jako ohrožený druh pitomého asociálního australana a mě neskutečně bavilo, pozorovat ho, jak dělá své pitomé povinnosti s tou svou pošetilou vášní... Bylo to neskutečně vtipné. ,, Mundy? Měl si vůbec někdy holku?"

Zapálil jsem si. ,,Jo, pár jich bylo... Ale dávná minulost.'' Řekl jsem a zabručel jsem. Zvednul jsem hlavu k obloze a zůstal otočený zády ke Spyovi. Nejhorší věc, kterou můžu udělat před Spyem- Ale moment, nejsme přece na bojišti... Jaký nezvyk mít společnost.

A helemese... On si doopravdy někdy vrzl. ,, Ty si doopravdy někdy někoho měl?" zněl jsem možná až moc překvapeně. ,, Myslím tím, uh... Víš, nevypadáš moc na někoho takového. Vypadáš trošku.. ehm" zakuckal jsem se. ,, ...přitepleně.. eh." zamaskoval jsem slovo dalším zakuckáním, zatímco jsem se potměšile usmíval nad tím, jak asi bude náš asociální lemur reagovat.

Jenom jsem zabručel, vydechnul a dále pozoroval orla v oblacích, koruny stromů. Vydechoval jsem kouř. ,,A nejsi náhodou ten přiteplený ty?'' Lehce jsem zavrčel. Opravdu si myslel, že někomu, kdo má tak prošpikovaný sluch ujde takové slovo?

,, Uh, no dovol? Klidně bych se vsadil, že jsem měl víc zářezů, než ty..." popotáhl jsem z cigarety a podíval jsem se na něj. Pitomec červenej, co ho má zajímat moje sexualita... když už mluvím o červené... proč začínám rudnout?

,,Tak, když to říkáš...'' Najednou jsem se rozešel. Neřekl jsem mu, proč, ale pořád jsem se díval a nebe. Vlastně- přede mnou byla krajina a vypadalo to, že se můj orel někam zalétl, musím ho jít najít. Spyova otázka mě překvapil, ale nic mu do toho nebylo.

Sniper byl očividně myšlením stále mimo, protože ho moje slova vůbec nezajímala a rozešel se někam na pole. Pravděpodobně hledat toho svýho blbýho ptáka. Ať se ten debil podívá do kalhot.... ,, Mundy kam to ksakru zase zdrháš?"

,,Ahari!'' Zvolal jsem na něj. Naštěstí se zase objevil na obloze. Asi loví a já jsem tolik zamyšlený a zaujatý návštěvou, které se tedy vůbec nevěnuji, ale prostě mi jde hlava kolem... Zase jsem se vrátil. ,,Kolik ještě těch otázek budeš mít?''

,, Spíš bych rád, kdyby ses rozpovídal sám o sobě," přistoupil jsem k němu blíž. ,, Třeba vyprávěj o svém samotářském životě, nad tím každá ženská uroní slzu. A padne ti k poklopci." zazubil jsem se.

,,No, tak to určitě. Takhle určitě donutíš někoho, jako jsem já mluvit.'' V hlavě jsem mu sarkasticky zatleskal. Kdyby tu teď nějaká ženská byla, jinak dobrý pokus,'' odvrátil jsem se. Než jsem mu ale dovolil otevřít znovu tu jeho nařízlou, francouzkou pusu, neodpustil jsem si ho ujistit. ,,A ne, za Administratorkou nejdu.''

,, A co Miss Pauling?" uchechtl jsem se. ,, Docela rád bych viděl, jak ji přímo před Scoutem svádíš." popotáhnul jsem z cigarety. ,, Za ten pohled bych dal cokoliv."


Když jinak teda nedal, kývnul jsem a tak přivolal svého mazlíka. Když ke mě přilétnul, zase jsem ho vypustil do voliéry. ,,Nebyl puštěný moc dlouho, ale to je jedno,'' řekl jsem si spíše pro sebe. Pustil jsem do voliéry. ,,Fajn, jak cchceš, ale napřed bych si rád dal sprchu.'' Řekl jsem rozhodnutě.

,, Jak si gentleman přeje," kývl jsem uznale hlavou. ,, Měl by sis sprchy dávat častěji mon cher, to taky udělá dojem." nepřestalo mě bavit do Snipera neustále rýpat. ,, Já si zatím zajdu do... um... kde se vlastně můžu "ubytovat"?"

'' Zept,,Uhh, Miss pauling bych vážně přenechal Scoutovi. Toho týpka mám docela rád,'' řekl jsem jenom a odmlčel jsem se. Prohlížel jsem si krátce Spyovo sako. ,,Jo, ale proč jsi mi vlastně.. Mě nabídnul, že ze mě uděláš gentlemana?


,, Nevím, říkal jsem si, že by byla sranda." zahodil jsem cigaretu. ,, A možná jsem si říkal, že by bylo doopravdy dost zajímavý, zkusit tě dát s někým dohromady." prohlédl jsem si ho. ,, Což je v poměru k tvému nynějšímu stavu, dosti nemožné."

Jenom jsem dal oči vsloup a zasunul jednu skleněnou tabuli sprchy. Pustil jsem na sebe vodu a začal jsem se mýt- samozřejmě jako první byla vodou zasažena hlava, takže jsem si zajížděl do vlasů prsty. Ohnul jsem se a sahnu pro šampón na vlasy a vymačkal si trochu do ruky, namydlil si vlasy.

Za to, co mě napadlo, jsem se bytostně nesnášel, ale něco uvnitř mě doslova řvalo a toužilo po tom, abych se zneviditelnil a nepozorovaně si sedl někam do nenápadného koutu koupelen, abych měl na Snipera pěkný výhled.

Pokračoval jsem v mytí a všimnul si jenom krátce stale otevřených dveří. ,,Bloody hell, to máte všichni v prdeli voj?" Sralo mě, když nekdo nedozavřel dveře.

Usadil jsem se a dal si nohu přes nohu. Tohle nebylo moje normální chování, stalkovat nahé australany... Přísahám, že kdyby mě teď Mundy viděl, na místě by mi tou svojí sniperkou ustřelil koule.

Přes Tekoucí vodu jsem nic neslyšel. Ještě se budu tak pár minut omývat, byl jsem si tím jistý. Po pár uběhlých minutách jsem najednou vypnul vodu a vzal bílý ručník, kterým jsem se usušil a konečně jsem použil ručník i na vlasy, které jsem prsty směřoval dozadu, k zátylku. Nechtěl jsem, aby ale byly moc ulehlé. Stejnak pod kloboukem mi jsou upravené vlasy k ničemu. Ručník jsem si dal kolem pasu a upevnil ho. Mlčel jsem, nějak jsem se neprojevoval. Nějak na me přišla nálada, takže jsem si jeste pred otevřením sprchy začal vesele pískat. Otevřel jsem sprchu, byl jsem už skoro venku.

Doufal jsem, že mi neviditelnost nevyprší příliš rychle, nechtěl jsem se nechat chytit zrovna při tomhle. Seděl jsem rozvalený v koutu a pozoroval Snipera, jenom s ručníkem okolo pasu, jak se upravuje a vesele si píská. Kdyby jen věděl, s kým je v místnosti...

Nahoře je ještě místnost, kde je toaleta, umyvadlo a zrcadlo. Tam mám svoje věci, takže tam se teď přesunul a převlékl do čistého oblečení. Ještě jsem si uvolněně pískal a prohlížel se v zrcadle. Dělal jsem dlaní zkoušku, kdy se budu muset zase trochu oholit. ,,Bloody hell, snad mi to tam nezačal všechno přerovnávat a uklízet..." Přecedil jsem zkrz zuby a trochu se zamračil. Ještě jsem se prošel po místnosti a posbíraĺ svoje oblečení. Nějak jsem neměl dobrý pocit v celé místnosti - byl jsem tolik zvyklý odhadnout nějakym způsobem neviditelného spye uz hodněkrát.

Mundy pobíhal po místnosti a hledal svoje hadry, já se jen tiše modlil, aby nepřešel až ke mě, už teď vypadal, jakoby mě cítil. Ani se mu nedivím, celý život strávil tím, že se bál, že mu do zad zarazím kudlu a zdrhnu, bylo to pochopitelné. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimnul,že jsem přestal být neviditelný...

Cítil jsem ho tak nějak už všude. Jenom jsem zavrčel, pozvednul jeden koutek do nespokojené grimasy- byl jsem pořádný nervák od kosti. Podíval jsem se do otevřených dveří- ted´ bude čas za ním jít, kdo ví, co tam provedl.

Zděšeně jsem sledoval, jak Sniper bral svůj pokoj útokem. Snažil jsem se rychle dobít Cloack, abych ho potom předběhl,a ale bylo to příliš pomalé. Vystartoval jsem jako fretka jinou cestou k jeho pokoji, doufajíc, že mě ten sexy idiot nespatří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.