Feathers 16. Kapitola

6. června 2015 v 14:06 | Flyfall |  Příběh
Vnímala jsem slabý vítr, který mě příjemně hladil po tváři a rozhrnoval mi vlasy, které jsem si po chvíli dala jen na jednu stranu, takže na druhém rameni jsem neměla žádné vlasy.
Byla jsem to jenom já a ona.
,,Jaká je vlastně náplň tohohle života? Nemyslím smysl, i když náplň je prakticky to samé."
Jedno z kolen jsem snížila, čímž jsem se špičkou bot dotkla strmého okraje skály.
Rita se posunula tak, že seděla zadkem na kraji skalní římsy, vytáhla krabičku cigaret a ještě před tím, než si jej dala mezi rty, rozmluvila se. ,,Je to v mnoha ohledech lepší, žít tady. Někdy se i hodně nudíš. Můžeš vstávat v kolik chceš, to samé s usutím. Jednou za čas jsou takové... Hony... Na lidi. To je největší sranda, to mi věř, Fly. Prakticky můžeš dělat cokoli chceš, ale přeci jenom.. Podávat nějaké zprávy Slendermanovi, i když nejsi jeho proxy je taková... Nutnost, když už bydlíme v tak obrovském domě. Nějakým způsobem ale budeš i nespokojená. I spokojená. Moje sebevražedné sklony se můžou kdykoli projevit. Zalgo je také z části hrozba, kterou lze zlikvidovat, ale nějak se nám nechce."
Řekla Rita a zápalila si cigaretu a blaženě vydechla oblak kouře ůsty.
,,Fajn, díky...'' Řekla jsem a přemýšlela.
,,Za málo.'' Zazubila se Rita a pak se už tvářila podobně, jako já.
Mlčela jsem a jen jsem poslouchala a sem tam se podívala, jak Rita vydechuje a nebo vdechuje kouř cigarety.
Za námi se neslyšně objevila Zalgo, o kterém jsme nevěděli, dokud nezašustit s kamínky, které byly na zemi.
,,Heled'me se...'' Řekl se sarkastickým hlasem.
Otočila jsem se a s Ritou jsme na něj chvíli dívali.
,,Nestačilo ti to, co bylo minule?'' Zeptala jsem se a postavila se, dala si dlaň na ránu, co jsem měla nad hrudníkem.
,,Ne. Chci vás všechny zničit. A ty budeš první, Flyfall.'' Řekl a Rita se postavila.
,,Co ted'?'' Naklonila se ke mě a šeptala.
,,Nevím. Můžeme zdrhnout, a nebo tě dostanu dolů na zem a popovídám si s ním.'' Zazubila jsem se.
,,Není tak slabý, jak si myslíš, Fly!'' Řekla už o něco nahlas a Zalgo si přestal rovnat plášt'.
Proměnila jsem se a pokývala na Ritu, aby mi naskočila na záda.
,,Doprdele!'' Vyhrkla Rita, když jsem se s ní na zádech převážela z římsy skály a rozlétla se tou nejbližší vzdušnou čarou ke břehu jezera, kde ze mě okamžitě slezla.
Chvíli jsem stála a dívala se na kraj skály, kde už ale Zalgo nestál.
Objevil se velice prudce přede mnou a napřáhl ruku.
Zarazil se a z ruky mu vypadla černá kulička, kterou pustil na zem, odfrkl si a rozpadl se na černý, leský prach.
,,Rito, Fly!'' Ozvalo se z dálky.
Běžel Tim a Jack, který běžel značně pomaleji, za ním.
,,Zalgo?...'' Zeptal se udýchaně Tim.
Rita mu jen kývla a trochu se zamračila.
,,A ten žid nám tady nechal tuhle černou kuličku a rozpladl se na prach nějakých černých sraček.''
Dodala a já jí jenom sledovala.
Pak jsem si začala přeměřovat očima tu černou kuličku, která sebou najednou cukla.
,,Hele, lidi...'' Upozornila jsem je potichu a oni se podívali na tu kuličku.
,,A kurva.'' Dodal Tim.
Podívala jsem se na něj tázavým pohledem.
,,Tohle není jenom nějaká posraná černá kulička. Za chvíli se to promění v něco... S čímž jsem se už setkal...'' Řekl a nasucho polknul.
,,Měli bychom vypadnout, a to hnedka.'' Řekla Rita.
Jen jsme se tak na sebe všichni letmo podívali, až na mě, já jsem si nadále prohlížela tu kuličku a pomalu zacouvala vedle nich, asi metr or Rity.
,,Je ta věc větší, než já?'' Zeptala jsem se s vrčením Tima.
,,Témeř, jako ty. Možná o trochu menší na výšku.'' Řekl Tim, který měl nasazenou masku.
Pomalu jsme odkřáčeli pryč, ta kulička se nehýbala, ale já se pořád nervózně otáčela, až jsem se úplně zastavila a z dálky jí sledovala. Moji druzi zmizeli za mírnou zatáčkou v lese a já si jich nevšimla, i když slušně šoupali nohama o štěrk s pískem na prašné cestě.
Zastříhala jsem ušima a ta kulička se začala hýbat, a trochu zvětšovat a fomovat do čehosi, co se mi absolutně nelíbilo.
Když mě to uvidělo, pozvedo to černý a hladký ocas, na kterém byl konec, kterým zachrastil a rozeběhl se ke mě.
Hlavu bych přirovnala k nějaké psí, či tak.
Stáhla jsem ocas mezi zadí nohy a cukla křídly, trochu zavrčela.
Uvědomila jsem si, že jsem vlastně právě udělala zbabělý posunek.
Před očima se mi bíle zablesklo a já se otočila, jen očima na ty, za kterými jsem původně šla.
Vedle mé hlavy proletěla sekera a zasekla se kousek od toho žvířete... Říkejme tomu Zalgův poskok.
Najednou jsem se nemohla nadechnout a otočil se mi svět vzhůru nohama.
Ten Zalgův poskok se mi zahryznul do krku a držel se.
Sápala jsem po něm jednou tlapou s opravdu nastraženými drápy, ale jemu to nic nedělalo.
Možná proto, nebo spíše proto, že jsem pořádně nemohla dýchat a on se držel jako klíště.
Pak jsem si vzpomněla.
Pokrčila jsem jednu packu a z posledních sil jsem jí přehodila přes to zvíře...
Mám i něco jako schopnost ohně, z tlapek a i z tlamy...
Oheň z tlamy mi ale byl k ničemu...
Modrý, někdy červený plamen.
Zapálila jsem tomu zvířeti hřbet a zaslechla jsem, jak někdo běží ode mě, přede mě a zaslechla jsem jen letmo křupnutí kůry stromu.
Pak už jen napřáhnutí a krátké ,,Svině.''
V rozmazaném spektru jsem toho moc nepoznala, ale podle hlasu jsem jí poznala. Stejně jako podle teplého vzduchu... Prostě jí, Ritu...
Pomalu jsem cítila slábnoucí stisk, ale jak se to zvíře svíjelo a pomalu přes zuby a směs jeho a moje krve se doslova dusilo, pořád jsem cítila divný a nepříjemný tah.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 10. června 2015 v 6:18 | Reagovat

Skvělé! Vlastně jako vždy :D

2 Apple Bee Apple Bee | E-mail | 24. dubna 2016 v 17:56 | Reagovat

Žiješ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.