Feathers 15. kapitola

11. května 2015 v 21:57 | Flyfall |  Příběh
Podívala jsem se nahoru na nebe a stáhla uši dozadu.
Hlava mi vyplavila tolik vzpomínek.
Protože to bylo většinou jedinné, co mi zůstalo.
Až na Ritu.
Tenhle život bud'to dožiju tady, a nebo někde... Jinde.
Hlavu jsem lehce předklonila a pak jí zase zvedla, abych viděla na osobu, která šla po boku mě.
Ani jsem si vlastně nevzpomněla, že nějakou otevřenou ránu na hrudníku mám.
Až ted' jsem jí plně pocítila a slabě zpomalila, čehož si Rita okamžitě všimla, zpomalila se mnou.
,,Dobrý?'' Zeptala se mě, přistoupila ke mě a pohladila mě po mém pravém hřbětu křídla.
,,Jo, dobrý.'' Pousmála jsem se s trochu zkřiveným obličejem bolestí.
Snažila jsem se jít podobnou rychlostí, jako předtím.
,,Kam to vlastně míříme, přesně, a proč s námi nejde Tim a Jack?'' Ptala jsem se.
,,Chtěla bych nějaký ten čas strávit s tebou, když jsme se po tak.. dlouhé době... Našly.'' Řekla.
Chvíli jsem zůstala v obličeji bez výrazu.
,,Ale to neznamená, že bych tu kluky nechtěla, to ne. Chápeš, přeci?'' Dodala.
,,Ale jo, chápu.'' Pousmála jsem se.
Vzpomněla jsem si, jak jsem se před pár dny ještě procházela jako ještě někdo, kdo nemá křídla.
A už vůbec né po boku, doslova, někoho, jako je Rita.
Usmála jsem se na ní a letmo jsem vzhlédla nad sebe.
Slunce už bylo zase o kousek výše.
,,Jdeme k jezeru, je tam boží skála. Byla jsem tam už párkrát, ale je obtížné se tam dostat. Párkrát jsem tam byla sama, párkrát s Timem.'' Řekla a podívala se přímo před sebe.
,,Oh, fajn, myslíš, že bude hodně nebezpečné doletět tam?'' Navrhla jsem.
,,Myslím, že obě dvě jsme vždycky byly pro šílenosti. Jako já například pro to, dojet za tebou kdysi vlakem. Ale jak se to v mé hlavě objevilo, hnedka se to vytratilo.'' Pomlčela a zůstala na mě zírat, já taky.
Po chvíli jsme se strašně nahlas zasmály.
V jedné chvíli mi problesklo před očima, jak vypadala před proměnou.
Ted' už to není to... Dítě.
Nebo, vy víte. Ted' už z ní byla témeř dospělá osoba.
Měla jsem z ní na druhou stranu radost.
A věřím, že i ona.
Rozeběhla jsem se, a ona taky, vedle mě vlály jí rudé, dlouhé vlasy.
Po pár sekundách běhu jsem se od ní skokem posunula a poroztáhla křídla.
,,Pozor...'' Řekla jsem a odhodlaně se usmála.
Cítila jsem nabíhající rychlostí vítr v křídlech, a trochu vyskočila, křídla nastavila větru a ostře se odrazila od země zadníma nohama, taže jsem...
Vystřelila od stromů, až těsně pod malý mrak, kde jsem se levým bokem natočila proti nebi, natáhla křídlo, které bylo vůči mraku nejblíže a špičkou dlouhých letek jsem rozhrnula kousek mraku.
Pustila jsem se volným pádem dolů, a dívala se, kde je Rita.
Místo na zemi, nad kterým jsem letěla zády mohlo být tak tři sta metrů od Rity, která už šla normálním krokem.
Její plíce z kouření cigaret toho moc nevydrží.
Stáhla jsem křídla k sobě a protáhla se mezi vysokými stromy, až na zem, kde jsem křídla roztáhla a nabrala do nich vzduch, který mě na pár desítek setin navznesl a jemně jsem křídly mávla naposled, pak už jsem byla všemi čtyřmi na zemi.
Pevně na zemi.
Oba se úplně zastavila a uvolněně se usmála.
Kupodivu, zatím nepotřebovala žádné prášky na bolest...
,,Dobrý." Pronesla trochu... hrdě.
Pohlédla jsem k ní a proměnila se do podoby, kde jsem stála už jen na dvouch nohách.
,,Dneska je fakt hezky...'' Pronesla jsem zkrze zuby a prohrnula si větší část vlasů směrem ke kořenu hlavy, abych si jej odhrnula z obličeje.
,,Je...'' Řekla Rita trochu zamyšleně.
Šla jsem vedle ní a sledovala, jak se projevuje.
Sem tam po mě hodila svým žlutým okem a slabě se zazubila do blba.
,,Je možné se tam koupat?'' Zeptala jsem se znovu, už o něco zamlklejším hlasem.
,,Jistě, že dá.'' Usmála se slabě Rita a mávla ocasem.
---
Po pár minutách jsme už byli na místě a já sledovala to velké jezero, pokračující cestu před námi, lesy obklopující skalnaté útvary a v takovém... sousoší, když bych to tak řekla, skal, byla jedna dominující.
Ta, o které mluvila Rita.
Na chvíli si dala levou ruku v uchu, a já jí pozorovala, jestli se jí neprojevují ty... záchvaty, kdy nutně potřebuje prášky na bolest.
A ne, nepotřebovala jej.
,,Jak se tam dostanem?'' Nějak mi to v tu chvíli, jak jsem byla unešená tou krásou jezera, nešrotovalo, takže jsem se ptala na hlouposti.
,,Poletíme, ne?'' Zazubila se Rita a odhodlaně trhla hlavou tam, kde byla ona skála.
,,Zvládneš letět s někým? Předpokládám, že jsi to ještě nezkusila...''
,,Ne, nezkusila. Ale myslím, že to bude v pohodě.'' Řekla jsem a proměnila se.
Snížila jsem se tak, aby si mi Rita mohla nasednou těsně za krk.
,,Už jsi někdy letěl, Alexi?''
,,Ne, Timmane.'' Řekla úsměvavě a nasedla na moje flyoní ramena.
Byla jsem si sama o sobě nejistá, abych jí neublížila.
A proto jsem se pokud možno rozhodla letět pár metrů nad vodou.
Zvedla jsem se, napřímila se, podívala se jen koutkem oka po ní.
,,Drž se.''
Vzlétla jsem, a to celkem rychle.
,,Aghhh!'' Slyšela jsem Ritu takhle zaskučet, když jsem se odlepila i s ní na zádech od země.
Letěla jsem pomaleji, soupala, až jsem byla asi tak v půlce výšky té skály.
Dost vysoko na to, abych si při pádu do vody něco udělala.
Rita se na mých zádech uvolnila, když se přestala tak pevně držet.
,,Páni...'' Vydechla jsem.
,,Jedním oko toho vidím až moc, myslím.'' Řekla Rita a pohladila mě po boku mého krku.
Usmála jsem se a udělala ještě jednu otočku, čímž jsem se lépe natočila a mohla si to zamířit přímo ke kraji skály, kde byl krásný, velký plácek.
Jakmile jsem se dotkla země, složila jsem křídla a popošla dál od kraje, snížila se a Rita se mě ''vystoupila''.
Na pevnou zem, nadechla se toho studenějšího vzduchu, co byl tady nahoře.
,,Bylo to fakt super, Fly...'' Řekla, usmála se, otočila a šla blíže ke kraji, sedla si a nohy nechala pokrčené.
Chvíli jsem zírala na svoje přední packy a pak se podívala na nebe, vydechla.
Pohlédla jsem na Ritu a šla k ní, proměnila se a sedla si vedle ní, do tureckého sedu.
,,Příjdou sem vůbec?'' Zeptala jsem se.
,,Kdo?...''
,,Kluci...'' Odpověděla jsem.
,,Jo, to nevím... Bude sranda, až budu potřebovat prášky...'' Řekla trochu ztroze Rita.
,,No, to bude.'' Odpověděla jsem jí.
Bylo nějak před polednem, momentálně jsem se ani tak neřídila hodinami, jako spíše pozicí slunce na obloze.










 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 creepypastapreklady creepypastapreklady | 12. května 2015 v 20:05 | Reagovat

*jas sleepin elswhere... probably x"D*

Supr kapitola :D

2 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 18. května 2015 v 16:04 | Reagovat

Super! Občas se sice strácím ale... Omg já chci další!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.