Feathers 14. kapitola

8. května 2015 v 23:13 | Flyfall |  Příběh
Pozn. autora
-
Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla.
Byla jsem v lázních, ze zdravotních důvodů.
Ale, jsem zpět, připravená dále psát.-
---
Najednou se Tim a Ritou bezmyšlenkovitě zvedli a šli oba nahoru, čehož jsem si já nevšimla.
Vypila jsem celou skleničku s vodou, položila jí opatrně do dřezu a otočila se pomalu na E. Jacka, který jen prázdně zíral na jídelní stůl, sundal si masku, nesl jí za gumičku v levé ruce, na ukázováčku a prostředníčku, mířil si to do obýváku, a já v klidu za ním, ale nahoru, do pokoje.
Pomalu jsem šla po masitých, černých schodech a cítila slabý pohled v zádech, ale směle jsem pokračovala.
Na chodbě jsem viděla stát dvojici, opřenou o parapet, na levé straně chodby prvního patra, když jsem dorazila nahoru a nohou překročila nejvyšší, poslední schod.
Přišla jsem ke svým dveřím, a obě siluety se pohly a otočily ke mě, pomalu se rozešli.
Od otevřeného okna, kde pěkně foukalo, jsem poznala, že naproti mě je Rita.
Její vůni bych poznala na sto honů.
Pousmála jsem se, ačkoli nuceně, ale usmála.
,,Ahoj, Flyfall.''
Řekla Rita s pousmáním a snažila se mi podívat do obličeje.
Tim jen pokýval hlavou, jako že mě pozdravil. Pousmála jsem se na Tima, jak si schovává zapalovač do poloprázdné krabičky od cigaret.
,,Ahoj.''
Řekla jsem po chvíli oběma.
,, Myslela jsem, že oba spíte.''
Rita mě pohladila na rameni.
,,Jo, ale potom.. No, nějak jsme se oba probudili a... No, tak bouřka a tak... Jak je?''
Zeptala se mě. ,,Ale jo, jde to... Trochu unavená, moc né v náladě, ale jde to, co vy dva?''
Zeptala jsem se a odpověděla zároveň.
Tim se díval na mě, pak už po zbytek času jen na Ritu, a pousmíval se.
,,Jo, žijem.'' Řekla Rita a opětovala Timův pohled, Timovi.
Tim se najednou zarazil a bezhlavě se rozeběhl dolů po schodech, Rita jen zůstala strnule stát, já jako opařená.
,,Jen si jde pro prášky...''
Řekla Rita stroze a pokusila se o chabý úsměv, který už nebyl takový, jako před minutou.
,,Ok...''
Řekla jsem a mou řeč přerušilo silné zahřmění, které bylo hodně dobře slyšet, díky otevřenému oknu.
Na konci chodby.
Zamířila jsem si to rovnou do pokoje a ani jsem se nějak neohlédla.
Pravou rukou jsem dveře trochu zavřela, ale Ritina ruka jej podržela, a otevřela.
Pak jej pomalu zavřela, anichž bych slyšela silné bouchnutí, které je v tomto domě obvyklé.
Ano, bouchat s dveřmi.
Bouřka byla už v plné síle, silně zahřmělo a já se podívala do obrovského okna z tmavě hnědého, lakovaného dřeva, a šla blíže.
Rita za mnou stála jako solný sloup, po pár sekundách se trochu odhodlala a rozešla se ke mě blíže.
Sedla jsem si na parapet okna a vydechla, nuceně se pousmála na padající kapky deště, sem tam blýskajcí se černé nebe a odstupující, tmavě šedé mraky.
Otočila jsem hlavu na Ritu, když jsem slyšela, jak se nadechla.
,,Nevyrazíme si někam, zítra? Třeba do lesa, tak.. Jen já, ty, Tim a E. Jack. Bude sranda.''
Usmála se Rita a já po tom, co jsem slyšela její hlas, úplně změnila výraz v obličeji a usmála se na ní.
Pořádně.
,,Co jsi vlastně dělala, když jsem odešla z domova?"
Zeptala se mě Rita a byla těsně u mě, snažíc se mi dívat do očí.
,,Dalo se to přežít. Dalo, ale dřelo to. Ani vlastně nevím, jak jsem se tu ocitla.
Vlastně... No, to je jedno. Teprve si zvykám na to vnímání, a tak... "
Řekla jsem trochu z cesty k tématu.
Rita pohnula jedním, levým uchem a někdo zaklepal na dveře, Rita se rázně ozvala: ,,Dále."
Do dveří vstoupil Tim, s neutrálním obličejem, když ale byl témeř u nás, usmál se a trochu zívnul.
Podívala jsme se na něho, a přesně jsme si obě dvě zívly navzájem, nad čímž jsme se obě trochu zasmály.
,,Asi se půjde na kutě, že?" Zasmál se tlumeně Tim a otočil se šel ke dvreřím.
,,Rito přijd´, já jdu spát. Dobrou, holky."
Zazubil se s trochu zkřiveným obličejem bolestí.
Rita se ještě pár sekund dívala na zavřené dveře, pak se podívala na mě.
,,Tak zítra, hezky se vyspi."
Řekla mi, ztroze se usmála. Podívala jsem se na ní tím obličejem, jakože, co se děje.
Otevřela dveře, usmála se, když jsem její hlavu viděla z profilu a vzpomněla si, jak vypadala před tím.
,,Timmane." Zaslechla jsem, když se úplně dozavíraly dveře. ,,Alexi." Vydala jsem ze sebe.
Takhle jsme si vždycky přezdívali, když jsme byli ty dvě nerdky, které se znaly jen přes počítač.
Ale, i to jsme si náležitě užívaly.
Lehla jsem si okamžitě do postele a pár minut zírala na strop, ani jsem o tom nevěděla, a usnula.
*Ráno*
Probudila jsem se s napůl zalepenýma očima. Vedle mě jsem cítila něčí přítomnost, E. Jacka.
Pomalu jsem vstala a šla rovnou ven z pokoje, na čerstvý vzduch.
Slyšela jsem, jak se otvírá okno v druhém pokoji, tedy tam, kde je Rita a Tim.
Sešla jsem dolů po schodech a rovnou otevřela dveře do nového rána.
Trochu jsem se pousmála, nadechla se čerstvého vzduchu a proměnila se do okřídlené lvice, a rozlétla se alespoň nad dům, a tam chvíli kroužila.
Rita vystoupila ze masitých, dřevěných dveří, které se za ní samovolně zavřely a podívala se nad sebe, zamávala mi a zívla.
Pomalu a nejistě jsem přistála, vedle mě i jedno pírko, které padlo tesně vedle Rity, ta ho sebrala a ukazováčkem a palce proti sobě přejela po pírku od kořene až po špičku.
Dala si ho za ucho a zadívala se do mých chladně modrých, lvích očí.
,,Ahoj, Fly.'' Řekla mi a usmála se, svým pravým, funkčním okem zašilhala na dlouhé pírko, které měla za pravým uchem.
,,Hello.'' Řekla jsem a zastříhala ušima.
Měla jsem záblesk před očima, když se na mě Rita zpříma podívala.
Viděla jsem jí v tom stavu, ještě před tím, než jí její matka... ''poupravila''.
,,Jdeme?'' Zeptala se mě a rozešla se odhodlaně od domu, mířila směrek k jezeru.
Pousmála jsem se a otočila se tím, že jsem slabě trhla přední částí těla a packami, až sem se nakonec otočila a šla vedle Rity, která ještě do té chvíle na chvíli postála a pozorovala mě.
Vytáhla krabičku s cigaretami a zapálila si, blaženě natáhla a vydechla kouř, když dolní ret posunula více dopředu, než ten horní, takže kouř šel okolo jejího psího nosu a točil se okolo jejích dlouhých, rudých vlasech, až končil u špiček vlčích uší.
Podívala se na mě a opět natáhla kouř, který tentokrát vydechla před sebe.
Snažila jsem se rozhlédnout a nevnímat to, jak jí tluče srdce.
Až tak jsem měla silné instinkty.
Na druhou stranu, i to může být nepříjemné, když jste jako jeden silný mikrofon, který zachytí úplně všechno a jako nějaký hlásič požáru, když ucítíte kouř.
Ta fabrika, co šla vedle mě to vyplňovala a dodávala mi to pocítit, ale to mě nevadilo.
Naopak.
Tu fabriku jsem měla až moc ráda na to, abych jí cokoli vyčítala, i po těch...
3 letech, možná více, co jsme se neviděli.
Nechci to počítat.
Uchechtla jsem se a hodila ocasem.
Tou lesní cestou se najednou prohnal slabý vítr, který ode mě na chvíli odfouknul ten kouř, který šel od Ritiných cigaret.
Slunce už zasahovalo pár paprsky mezi stromy a les se pomalu ale jistě probouzel.
Rita dokouřila cigaretu a típla jí botou.








 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rita-plz rita-plz | 9. května 2015 v 10:52 | Reagovat

bootyful! <3

2 creepypastapreklady creepypastapreklady | 9. května 2015 v 12:47 | Reagovat

paráda, po delší době další kapitola :"3

3 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 9. května 2015 v 21:48 | Reagovat

Jáj! Zase píšeš, zase píšeš! Omg! *skáče radostí po celém bytě*

4 super super | 9. května 2015 v 22:06 | Reagovat

sem na tomhle příběhu tak trochu závislá napiš další kapitolu je to nej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.