Feathers 12. kapitola

9. února 2015 v 22:09 | Flyfall |  Příběh
Pomalým krokem jsem šla k místu, kde on seděl.
Přišel tam Slenderman, působil na mě.. Nespokojeně.
''Děje se něco?'' Odpověděl mi: ''Ano, je tu taková... Věc, kterou bych měl se všemi přítomnými probrat.''
Jen jsem kývla a podívala se na tmavě hnědé vlasy E. Jacka. Usmála jsem se a začervenala se.
Slenderman se otočil a šel to říct Maskymu a Ritě do kuchyně.
E. Jack to i přes takovou vzálenost moc dobře slyšel.
''Co slyšíš?'' Stoupla jsem si oklepaně k němu. Postavil se. ''Prý že se většina obyvatelů tohohle domu odstěhuje.
Chtěl to tahle i Slenderman. Chce tu nechat jen ty, kteří si rozumí, a nebo nováčky. Něco jako... Když si to spojím s nějakou trapnou organizací... '' Odmlčel se a dal si ruku na zátylek, zazubil se.
''Aha, tak. No, hlavní je, že už mě tu nebude nikdo obtěžovat. At' už pířjemně, nebo nepíjemně. '' Uculila jsem se.
Přistoupil ke mě blíže. ''Mohli bychom spolu někdy... Na lov? Moc... Rád bych viděl, jak zabijíš...'' Řekl a já mu zírala fascinovaně do tváře. Také se... Červenal.
Přišel mi... Roztomilý.
Otočila jsem se, když jsem slyšela kroky mířící do obýváku.
''... A to znamená, že tu vlastně neměly být žádné... problémy do budoucna.'' Řekl celkem spokojeně Slenderman.
E. Jack se na mě podíval se doširoka se usmál, já mu úsměv opětovala.
Před domem stála postava. Ale nikdo mě známý.
Nějaká... Dívka, holka. Idk kolik jí je.
Vyšla jsem ven a opatrně nakoukla na tu černou krajinu, kterou ozařoval bílý měsíc, který dorůstal.
''Kdo jsi?'' Zeptala jsem se jí nedůvěřivě.
Ona tam stála a dívala se do měsíce. ''Nováček. Nikdo důležitý. Jen tu čekám, až budu moct jít dovnitř a se všemi se... Pozdravit.'' Říkala to takovým způsobem, až mi šla husina po celém těle. Couvla jsem o pár kroků zpět, k obrovským dveřím z masivu a rozsvítila zevnitř verandy světlo, které mi na ní krásně zasvítilo.
Měla krátké, tmavě fialové vlasy a žluté oči.
Jinak měla až... Moc.. Živou barvu kůže. Pokuřovala cigaretu a stála tam přede mnou v džínách nad kolena a v jednoduchém, až odvážném tílku.
Zašklebila jsem se a ona ke mě přistoupila, začala na mě působit mile.
V následujících hodinách to ale tak nebude.
Nebude, kurva.
Típla cigaretu a promluvila znovu. ''Jsem Gaila.'' Zazubila se a ani se neobtěžovala mi podat ruku.
''Flyfall.'' Zamračila jsem se a otočila se, pomalu šla do domu.
Rita přišla s neutrálním obličejem do obýváku, když se najednou zarazila a zírala jedním žlutým okem do vstupu do domu.
''Jen to ne...'' Řekla Rita, vacenila zuby a odebrala se okamžitě do kuchyně za Maskym.
Nechtěla ji.
Očividně věděla, s kým má tu čest.
Nebo spíše... Ne-čest.
Šla jsem za Ritou a nervózně se otočila na E. Jacka, který se zvedal a šel k veradně.
To mě ještě více znervóznilo.
''Co je, Rito?'' Rita stála těsně u Maskyho. ''To je taková mamrdka, která... No, prostě... Není s ní klid... Je to kurva...'' Říkala to tak nenávistně, jako jsem to snad u jiného člověka neviděla.
''Počkat... Co?'' Zakroutila jsem hlavou a snažila se rychle zpracovat to, co mi právě Rita řekla.
Rita se podívala na Maskyho a on jí chytil konejšivě za ruku.
''Prostě... Není to hodný člověk... Je to monstrum... Dokáže zničit vztah tak, že se pomalu ti, co se milovali zabijou...'' Klepal se jí hlas, najednou ucítila silný stisk Maskyho ruky, uklidnila se a podívala se mu do očí.
Tohle jí dokázalo povzbudit... Od jejího Tima.
Koutky jí cukly k úsměvu. ''Díky...'' Tim jen kývnul hlavou a pustil jí pomalu ruku, sledoval jí.

E. Jack přišel k nám a netvářil se zrovna nešt'astně.
''Hele, ta nová je fajn-'' Řekl a Rita zavrčela. ''To nemyslí vážně...'' Zabručela potichu.
E. Jack to slyšel. ''Stalo se něco?'' Rita se zamračila. ''Ne. Jen jsi se právě poznal s tou nějvětší rozvracečkou vztahů na světě, gratuluji.'' Zasmála se ironicky Rita.
Gaila prošla po chodbě a na zádech měla batoh, nesla si věci nahoru.
Rita byla stále u Maskyho...
Jen se na nás lišácky usmála. ''Dobrou, spolubydlíčci.'' Usmála se, falešně.
Rita se uklidnila, pustila se Maskyho a podívala se na mě, pomalu šla do obýváku, sedla si.
Šla jsem za ní, na chodbě jsem zahlédla E. Jacka. U obrovského zrcadla.
Měl masku.
Neviděl sám sebe...
Proměnila jsem se a šla tak... Neslyšně.
''Flyfall?'' Otočil se na mě.
''Jak.. Jak jsi mne mohl slyšet?...'' Nechápala jsem.
Otočil se zpět k zrcadlu.
''Když jsi slepý, tvé jiné smysly se musí zdokonalit...'' Dále mlčel pár sekund.
Prohlížela jsem si jeho mikinu, propadlý hrudník...
''Řekni... Jak vypadám?..'' Povzdechl si a pomalu sundal masku.
Asi půl minuty jsem mu zírala do obličeje.
''I když já vidím, tak to nejde.. Popsat...''
Stála jsem tam. Vedle něho.
Tim chvíli stál před Ritou, jak sedí a kouká do blba.
Pousmál se, vydechnul a pomalu šel k ní, sednul si vedle ní, Rita se k němu přisunula a obejmula ho...
...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 creepypastapreklady creepypastapreklady | 9. února 2015 v 22:23 | Reagovat

*skrolls, skrolls, skrolls, skrolls up and down few times* ale neeeeeee DDD: neeeeeeeeeeeeeeee DDDDDDD: proč už konec kapitoly ;-;

btw je to víc a víc awesome :D jestli někdo bude hateovat, tak si ho podám :D

2 Šnek Šnek | Web | 11. února 2015 v 10:19 | Reagovat

Je dobře, že už zase dáváš kapitoly často :) čte se to strašně dobře :D

3 everythingisfinecp everythingisfinecp | 12. února 2015 v 23:12 | Reagovat

[2]: děkuju moc :)

4 everythingisfinecp everythingisfinecp | 12. února 2015 v 23:13 | Reagovat

[1]: Heh, díky moc. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.